Cesta zpět trvala sice o několik dní méně, ale vůbec nebyla příjemná. Dálnice v Itálii jsou extrémně předražené a jejich kvalita vůbec neodpovídala ceně. Na mnoha úsecích bylo něco jako schody – každých pět metrů se auto propadlo o pár centimetrů. Navíc množství uzavírek často dělalo z dálnice pouze dvoupruhou komunikaci s maximální rychlostí 70 nebo 80 km/h. Za jeden pětihodinový přejezd z Monaka do Vipitena jsem zaplatil na mýtném 70 € (!) – což je víc, než na kolik přijde česká známka na celý rok. Lepší to nebylo ani v Rakousku, kde jsem si musel koupit desetidenní známku a zároveň ještě zaplatit mýtné mezi italskou hranicí a Insbruckem. Přitom celou cestu byla dálnice omezena na 120 km/h a radary na každém kroku.
Po průjezdu omezenou Itálií a Rakouskem byl příjezd do Německa malým orgasmem – dálnice se otevřela, pruhy se rozšířily, omezení i radary zmizely: plyn na podlahu! Celý vnější Mnichovský obchvat jsem se pohyboval někde mezi 200 a 220 km/h a měl co dělat, abych nebyl brzda provozu (poznámka autora: už je to skoro 10 let, tehdy němci ještě uměli jezdit). Německo je prostě důkaz toho, že to jde – kvalitně, bez limitů, bez známek a mýtného a přitom zcela bezpečně. Země zaslíbená? Občas mi to tak připadá. Každopádně poučení pro příště – italským a rakouským dálnicím se vyhněte.
Nejlepší silnice
Je jasné, že deset dní na objevení všech evropských silnic nestačí. Nicméně ty nejznámější jsem stihl a zároveň objevil desítky dalších, které si musím dát příště. A která silnice je tedy nejlepší? Každá má něco – některá je dlouhá, některá rychlá, jiné jsou extrémně zatáčkovité, jinde vás zase dostane výhled nebo povrch.
Hodně se mi líbil Umbrail Pass navazující na Stelvio Pass. Kombinoval dramatickou krajinu s obrovským množstvím ostrých zatáček. Nekvalitní povrch celému zážitku ale hodně škodil.
N85 (Route Napoleon) jsem sice nevyzkoušel celou, ale i tak stihla zapůsobit. Je to ten typ civilní silnice, kde vám neodchází brzdy, netočíte volantem na doraz a nejste daleko od civilizace. Škoda provozu a policejních radarů, protože k rychlosti to tu přímo vybízí.
Timmelsjoch byl velmi zajímavý a dramatický. Popravdě jsem si ale víc užil stoupání od městečka Vitipeno. Rozhodně patří mezi ty nejlepší silnice, ale na projížďku snů to není. Chybí mu rychlost a plynulost, stejně jako Stelviu.
To naopak vůbec nechybí silnici vedoucí přes Mont Ventoux. Je docela rychlá, hladká, se skvělým výhledem a velmi přehledná. Nicméně, je tu hustý provoz, je hodně z ruky (myšleno daleko od ČR) a v porovnání s ostatními může působit trošku nudně.
Takže se dostáváme ke Grossglockner Hochalpenstraße a k St. Bernardino Pass. Průsmyk St Bernardino byl naprosto liduprázdný, uprostřed nádherné krajiny, má fantasticky hladký povrch a kombinuje na malém prostoru velké množství rychlých i pomalých zatáček.
Právě ten relativně malý prostor ale znamená, že snad stejně dobrá, ale o mnohem delší Grossglockner Hochalpenstraße vyhrává. Sice jen velmi těsně, ale přesto – pokud bych měl zažít svou poslední jízdu života, ať je to tady.
Auto
V průběhu cesty jsem si několikrát přál, abych si vzal místo Z4 raději nějaké SUV, nebo spíš offroad. V jiných částech bych zas upřednostnil pohodlný sedan a vím, že diesel by snížil náklady na cestu o třetinu. Nicméně jako kompromis se ukázala Z4 v tom nejlepším světle – dostatečně rychlá, velmi mrštná a zábavná, přitom z ní člověk nebyl úplně rozlámaný a spotřeba nakonec taky nebyla úplně špatná. Vešlo se do ní věcí na dva týdny a to i se staženou střechou a přitom i v Monaku nedělala ostudu. Je to skvělá směs rychlosti, zábavnosti, relativně rozumných nákladů a každodenní použitelnosti.
Závěr
Tenhle výlet se rozhodně povedl a mohl jsem si ze svého životního to-do listu odškrtnout spoustu položek. Hlavně to byl skvělý zážitek a mám na co vzpomínat. Vrátil jsem se sice naprosto vyčerpaný, ale zároveň naplněn novou inspirací. Navíc už teď vím o dalších desítkách zajímavých průsmyků a silnic. Snad vás to inspirovalo a pokud jste něco takového taky podnikli, pochlubte se v komentářích.
Aktualizace z listopadu 2021: Znovu jsem si část trasy projel a italskou část rozšířil a o pár dalších průsmyků. Článek najdete zde:
Všechny části:
1. část: Intro
2. část: Großglockner Hochalpenstraße
3. část: Timmelsjoch
4. část: Stelvio a Flüela Pass
5. část: Splügen Pass a San Bernardino
6. část: Savojské Alpy a Col de l’Iseran
7. část: Provence, Mt. Ventoux a N85
8. část: Col de Turini a okolí
9. část: Cannes a Monte Carlo
10. část: Verdikt
