Hledání nejlepší silnice – 4. část: Stelvio a Flüela Pass


Stelvio Pass (italsky Passo dello Stelvio a německy Stilfser Joch) – asi nejslavnější průsmyk v Evropě, nejlepší silnice světa podle Top Gearu a jedna z nejklikatějších silniček vůbec. Když víte, že je to první věc, která vás ráno čeká, rozhodně nemáte problémy se vstáváním. Už v 6 ráno jsem mířil do kopců.

Cesta k průsmyku není nijak dramatická, jedete širokým údolím a nikde se nic moc neděje. Samotné Stelvio je malá vesnička pod průsmykem a leží dokonce mimo hlavní cestu, takže jsem se do ní ani nedostal. Už v jejím okolí ale začíná silnice stoupat a lesy kolem začínají řídnout. Po chvilce už kolem nejsou stromy žádné, před vámi se tyčí monumentální skála a zatáčky jsou prudší a cesta užší. A najednou jste nahoře. Na vrcholu Stelvio Passu a nic nevidíte, protože jste v mracích. Je to druhá nejvýše položená silnice v Evropě, hned po Col de l’Iseran s 2770 metry.

A jaký je Stelvio Pass na řízení? Pro mě to bylo trochu zklamání. Cesta je hrbolatá, takže se nedá jet úplně na plno. Zatáčky jsou standardní ostré 180ky, takže nějaké hledání ideální stopy odpadá. Je tu plno karavanů, motorkářů a cyklistů. Architektonicky je to samozřejmě epické dílo, ale nejlepší silnice světa? To rozhodně ne. Jedete stylem plyn-brzda-prudká zatáčka-plyn, je to celkem monotónní. Zajímavější to bylo na švýcarské straně.

Jakmile totiž vyjedete nahoru, čeká vás křižovatka – cesta doleva vás dovede zpět do italského údolí k Bormiu. A je to rozhodně zajímavá silnice. Jedna z její částí je skoro stejně ikonická, jako stoupání od Stelvia. Dokonce jsem si dlouho myslel, že to musí být úplně jiný průsmyk, protože dva tak fotogenické a zatáčkovité úseky nemohou být na jedné silnici. Odbočka doprava vás zavede na hraniční přechod, ze kterého vás čeká úžasný sjezd do Švýcarska. Jel jsem tedy doprava s plánem dojet do Davosu a úseku do Bormia jsem se vyhnul. Časem jsem si to samozřejmě vynahradil a vyzkoušel i cestu do Bormia.

Celé Stelvio je vlastně takové téčko – můžete přijet z východu od Merana, ze západu od Bormia nebo ze severu ze švýcarského Santa Maria Val Mustair. A netroufám si říct, která část je nejlepší. Pokud tudy projíždíte a Stelvio Pass není váš cíl, zřejmě si vyberete jen dvě z těchto tří cest. Jednu nahoru a druhou dolů. Taková klasika je nahoru od Merana, dolů do Bormia. Ale osobně mi připadá nejlepší kombinace nahoru od Bormia, dolů do Santa Maria V. M. a pak přes národní park směrem do švýcarského vnitrozemí. Ale jestli budete mít čas, projeďte si všechny tři části, každá má něco.

Klesání do Santa Maria V. M. už vlastně ani není Stelvio Pass, ale Umbrail Pass, a mně připadá zajímavější – jsou tu různorodé zatáčky, hladký asfalt a nulový provoz. Dole v údolí ve vesnici odbočíte doleva a jedete po hlavní, směrem na obce Zemes a Susch. Silnice prochází i národním parkem a je úžasná. Hladká, široká, s rychlými zatáčkami a malým povozem. Bohužel mě přemohl strach ze švýcarské policie, takže jsem se mírnil.

Za městem Susch se silnice zvedá a vede přes průsmyk Flüela Pass (2383 m), který se přes zimu taky zavírá – podobně jako drtivá většina alpských průsmyků, o kterých tady píšu. Flüela Pass je celkem rychlý, přehledný, hladký a zatáček není tolik. Rozhodně stojí za projetí, patří k těm lepším silnicím našeho výletu. Po jeho projetí se ocitáme v Davosu, který je překvapivě škaredý a absolutně nezajímavý. Projíždíme a je na čase se přes nějaký průsmyk opět dostat do údolí, ve kterém leží Susch ale i St. Moritz. Možnosti jsou dvě: Julier Pass a nebo dobrodružnější Albula Pass.

Vybírám tu krkolomnější variantu. Silnice sice není špatná, ale povrch není úplně hladký. A na jednom místě se stavělo, takže jsem musel jet asi 100 metrů po kamenech – což se Z4 na 18“ kolech není moc pěkný zážitek, ale zvládla to v pohodě. Místní v Land Roverech a pickupech si ťukali na čelo. Albula Pass není vrcholný zážitek, ale nebylo to špatné, příště zkusím Julier Pass.

Kolem St. Moritze jsou asi tři nebo čtyři jezera a jízda kolem nich je opět trochu klidnější – rovná, široká a zase se cítím být trochu v civilizaci. Za posledním jezerem mě překvapil další krátký průsmyk – Maloja Pass. Je to sice jen pár zatáček, ale naprosto skvělých (viz poslední fotka).

Ten den byl pro mě teprve v půlce, ale už jsem se rozepsal hodně, takže pokračování příště. Odpoledne nás čeká Splügen Pass a St. Bernardino!

Předchozí část Další část

Všechny části:

1. část: Intro
2. část: Großglockner Hochalpenstraße
3. část: Timmelsjoch
4. část: Stelvio a Flüela Pass
5. část: Splügen Pass a San Bernardino
6. část: Savojské Alpy a Col de l’Iseran
7. část: Provence, Mt. Ventoux a N85
8. část: Col de Turini a okolí
9. část: Cannes a Monte Carlo
10. část: Verdikt


Michal je původní zakladatel Revheada a tak se stará i o chod webu. Živí ho marketing, ale životní láskou jsou pořád auta. Nemá rád regulace a o to víc v silniční dopravě. Protože je konzerva, tak rád řadí manuálem a preferuje atmosféry s šesti válci a pohonem vzadu - proto jsou jeho srdcovkou starší BMW a Porsche.