Hledání nejlepší silnice – 1. část: Intro


Je to už nějakou dobu, co jsem se vydal na mou zatím zdaleka nejlepší dovolenou. Sedl jsem do auta, stáhl střechu a vydal se na dva týdny objevovat ty nejlepší evropské silnice. Už jsem to jednou sepsal, ale na některá místa jsem se od té doby vrátil a trochu článek zaktualizoval. Protože zážitků a skvělých silnic bylo hodně, rozložím to do několika částí – podle oblastí. Dopředu říkám, že jsem se nedostal na Transfagarasan ani na žádnou ze skandinávských silnic. A ještě mi zbývá projet pár průsmyků ve Švýcarsku, což plánuji na jindy (a můžete se ke mně přidat, o tom ale později). Soustředil jsem se hlavně na Rakousko, sever Itálie a jižní Francii. Nejdřív tedy malý úvod, něco o plánování, o autě a něco o dni číslo jedna, který byl ve znamení přesunu do hor.

Plánování

Možná si vzpomenete, jak v první epizodě desáté série Top Gearu se Clarkson, Hammond a Captain Slow vydali hledat tu nejlepší silnici světa a vylučovací metodou došli k tomu, že by měla být někde v Alpách. K hledání si vzali Gallardo Superleggeru, 911 GT3 RS a V8 Vantage N24. Postupně projeli jihovýchodní Francii, severní Itálii, Švýcarsko a Lucembursko, aby se usnesli, že nejlepší silnice vede z Davosu do Bormia přes Stelvio. Dodnes je to jeden z nejlepších dílů Top Gearu, takže závěr byl jasný – tyhle silnice musím zažít taky. Jen jsem do plánu přidal i jižní Francii, aby to byla taky trochu dovolená.


Auto

Cestu jsem absolvoval v BMW Z4 23i (E89), která byla tou dobou dva roky stará a dobře zajetá. Sice to není tak epické nářadí, jako u trojice z Top Gearu, ale na cestu byla ideální – je dostatečně výkonná a mrštná, aby se v horách neztratila, zároveň má dobrou spotřebu, takže mě výlet nezrujnoval (ale bylo to těsně), a skládací střecha taky přijde vhod.

Jediný problém byl v tom, že auto nebylo moje a konstantně jsem o něj měl absurdní strach. Popravdě, obavy o auto byly zdaleka největším problémem celého výletu a dost se to na mé náladě podepsalo – přestože nebyly oprávněné a autu nikdy nic nehrozilo. Navíc mě moje paranoia odsoudila k hledání jen slušně vypadajících hotelů s parkováním přímo pod oknem, což bylo časově i finančně docela náročné. Příště raději jetou MX-5.

První den

Vyrazil jsem z Prahy a cesta do Mnichova byla docela standardní, Z4 si jela svých pohodlných 130-150 km/h a u toho pojídala skromných 8l /100 km. V Mnichově následovala již tradiční zastávka v BMW Worldu, ale jen krátce. Večer jsem totiž měl zamluvený hotel v Kaprunu a ještě před námi bylo hodně kilometrů.

 

Z Mnichova jsem sice najel na dálnici, ale po pár desítkách minut jsem za Holzkirchenem sjel a vydal se přes Miesbach k jezeru Schliersee. Jenže tam se doprava hodně zhustila, takže jezero jsem objel a směřoval k silnicím kolem Bayrischzellu. To byla první skvělá silnice, kde jsem konečně mohl využít potenciál Z4. Na mapce je to označeno jako Alpenstrasse – tak je to pojmenováno na Google Maps a žádný přesnější název jsem nenašel.

Alpenstrasse v Německu

Tato „Alpenstrasse“ byla parádní – kvalitní asfalt, výhledy do údolí, sice žádné hory, ale kopce to byly pěkné. Jen škoda velkého množství motorkářů a provozu vůbec. Po zbytek dne se však už nic moc zajímavého nedělo. Přece jenom, bylo to hlavně o tom, dostat se do Alp a konečně začít pořádný road trip. Silnice v Rakousku v okolí St Johann a Zell Am See jsou sice pěkné, ale je tu provoz a hlídkující policie. To raději doporučuji silnice kolem Salzburgu a Bad Ischl – pokud pojedete přes Budějovice nebo z Brna přes Vídeň.

Do hotelu přímo pod Kaprunskými sjezdovkami jsem dorazil kolem osmé a raději šel spát co nejdřív. Ráno nás čeká Grossglockner!

Další část

Všechny části:

1. část: Intro
2. část: Großglockner Hochalpenstraße
3. část: Timmelsjoch
4. část: Stelvio a Flüela Pass
5. část: Splügen Pass a San Bernardino
6. část: Savojské Alpy a Col de l’Iseran
7. část: Provence, Mt. Ventoux a N85
8. část: Col de Turini a okolí
9. část: Cannes a Monte Carlo
10. část: Verdikt


Michal je původní zakladatel Revheada a tak se stará i o chod webu. Živí ho marketing, ale životní láskou jsou pořád auta. Nemá rád regulace a o to víc v silniční dopravě. Protože je konzerva, tak rád řadí manuálem a preferuje atmosféry s šesti válci a pohonem vzadu - proto jsou jeho srdcovkou starší BMW a Porsche.