Hledání nejlepší silnice – 7. část: Provence, Mt. Ventoux a N85


Tentokrát trochu odbočím od alpských průsmyků a horských silnic. Konečně totiž přichází na řadu trochu klidnější část road tripu – Provence. Protože v této části Francie jsem strávil skoro 4 dny poflakováním, nemá cenu, abych se o tom nějak rozepisoval. Takže Provence projedu jen velmi stručně a spíš se zaměřím na místní silnice.

Naše vstupní brána do Provence začala někde kolem šedého Grenoblu, který ukončil horskou část výletu, a za kterým začala rovinatá část Francie. Po pár minutách na dálnici se konečně dostávám na venkov, kde jsou skvělé, prázdné a široké silnice. D1075 (E712) vedoucí na jih byla fajn, ale až po odbočení na D994 vedoucí na západ začíná celkem dobrá zábava. Tato silnice vede hezkou zemědělskou a jen lehce kopcovitou krajinou, je široká, rychlá a s minimálním provozem. Široko daleko není vůbec žádné město, takže jen míjíte vesnice. Takovým neoficiálním centrem oblasti je malé město Nyons, které stojí za prohlídku.

Pořádná romantika ale začíná až ve vesnici Grignan, což je na rozdíl od Gordes, turisty zcela neobjevená lokace. Takže pšt, říkám to tu jen vám a doufám, že až tam pojedu příště, bude to tam stejně prázdné jako dnes. Je tu velká pevnost, úzké uličky, starý obchod se sýry, skvělý hotel a plno levandulových polí kolem. Z celé Provence na mě tohle místo zapůsobilo nejvíc, vážně doporučuji. Druhý den vyrážím z Grignanu do vesnic v okolí a všechny jsou takovým tím typicky francouzským zemědělským kýčem. Což je popravdě přesně to, co jsem hledal. Navíc je tu jen minimum turistů a ceny nejsou nijak přemrštěné.

Skrz další zajímavé i nezajímavé vesnice se dostáváme k trochu zvláštnímu úkazu – k hoře Mont Ventoux. Provence je velmi rovinatá oblast, takže hora s výškou 1912 metrů (!) jen tak uprostřed ničeho je hodně zajímavá. Přes horu vede skvělá zatáčkovitá silnice, která bývá i tradiční součástí Tour de France. Opět je tu teplotní rozdíl, kdy dole jedete ve 30°C vedru, zatímco nahoře vás čeká třeba jen 10°C. Navíc musíte mít fakt štěstí, aby vrchol nebyl v mracích. Já to štěstí měl, takže tahle hora byla parádní zážitek – jízda nahoru i dolů stojí za to, stejně jako výhled.

Večer se ubytovávám v Orange, jehož některé minority už přerostly v majoritu, a ráno se vydávám k starořímskému akvaduktu Pont du Gard. Po cestě z něj projíždím i turistickým Avignonem, ale tohle mě nenadchlo a tak míříme zpět do středu Provence. V L’Isle-sur-la-Sorgue na jídlo a rozhodně je tu i hodně k vidění. Večer pak následuje ikonická vesnice Gordes, což je jedna z těch nejslavnějších a nejkýčovitějších. Odpoledne to tu žije turisty, ale když se vracím i o půlnoci, abych tu něco nafotil, je tu prázdno.

Viděli jste někdy Dobrý ročník s Russellem Crowem? Je to taková naivní romantika, ale zároveň oslava Provence, vína a místní architektury. Pokud je venku hnusně a máte blbou náladu, doporučuju. A právě tady se film natáčel. Gordes ve filmu hraje hlavní roli a kavárna pod pevností je právě tou kavárnou, která se ve filmu objevuje. Takže cappuccino tu dostanete za 8 €, ale má to svoje kouzlo. Stejně tak jsem navštívil i Chateau la Canorgue, který ve filmu představuje zámek La Siroque, a kouzelnou vesnici Cucuron s „bazénem“ L’étang, který se do filmu taky dostal.

Další zastávkou je historické město Aix-en-Provence, které by ještě před 40 lety bylo možná nejkouzelnější ze všech, ale teď je tu tak brutálně přeturistováno, že kouzlo je dávno pryč. Město velikostně vůbec nestačí náporu obyvatelstva i turistů a i v sobotu ve dvě ráno (!) jsem stál 20 minut v zácpě – v podzemní garáži! Jeďtě raději do L’Isle-sur-la-Sorgue a Gordes.

Přespávám ve městě Manosque, což sice vůbec není po cestě do Cannes, kam máme namířeno, ale takhle se budeme moct svézt po slavné N85 aneb Route Napoléon – jedné z nejlepších silnic v Evropě. Tu jsem sice do programu nezahrnul celou – musel bych si odpustit hodně z Provence, navíc je na ní hodně velký provoz a je plná radarů. Nicméně aspoň kousek jsem si dát musel, takže skrz verdonský národní park přijíždím k vesnici Castellane, kde se na N85 napojím a dojedu po ní až do Grasse, kde končí.

Už národní park zahrnuje několik zajímavých silnic a celkem dramatickou krajinu, plnou skal a údolí mezi nimi. Projíždka je to dobrá, ale je tu provoz a předjíždět se skoro nedá. N85 je ale úplně jiná – je rychlá, široká a předjíždět se tu dá v pohodě. Ale není to žádná dálnice – jsou tu kopce i zatáčky. Subjektivně mi to něčím připomíná Buchlovské kopce – plno zatáček, kopců a lesů, ale zároveň žádné podřazování na trojku, natož na dvojku. Silnice je to hodně svižná, hladká a zanechala dojem. Musím se sem vrátit a projet ji celou! Kousek od Grasse už se krajina více otvírá a v dálce je vidět moře. Čeká mě klesání k Cannes a dva dny u pobřeží.

Nakonec jsem se rozepsal víc, než jsem chtěl, ale myslím, že řízení je hlavně o zážitcích a požitcích. A čím větší požitkáři jste, tím spíš byste měli Provence navštívit. Rozhodně to má své kouzlo a pokud chcete zažít to nejlepší z Francie, Grignan nebo Gordes na vašem seznamu nesmí chybět.

Ještě pár nočních fotek z Gordes:

Předchozí část Další část

Všechny části:

1. část: Intro
2. část: Großglockner Hochalpenstraße
3. část: Timmelsjoch
4. část: Stelvio a Flüela Pass
5. část: Splügen Pass a San Bernardino
6. část: Savojské Alpy a Col de l’Iseran
7. část: Provence, Mt. Ventoux a N85
8. část: Col de Turini a okolí
9. část: Cannes a Monte Carlo
10. část: Verdikt


Michal je původní zakladatel Revheada a tak se stará i o chod webu. Živí ho marketing, ale životní láskou jsou pořád auta. Nemá rád regulace a o to víc v silniční dopravě. Protože je konzerva, tak rád řadí manuálem a preferuje atmosféry s šesti válci a pohonem vzadu - proto jsou jeho srdcovkou starší BMW a Porsche.