Hledání nejlepší silnice – 2. část: Großglockner Hochalpenstraße


Úvod jsme si už odbyli, takže pokračujeme druhým dnem výletu. Se vstáváním sice mívám problémy, ale s vidinou prázdné Großglockner Hochalpenstraße jsem k autu běžel už v 5 ráno. Silnice bývá od listopadu do začátku května zavřená úplně a i během sezóny se uzavírá na noc. Když jsem se k ní blížil temným údolím, bylo 5:40 a brány se otevíraly v 6. Silnice je placená, takže u brány jsem nechal 35 €, rychle předjel pár aut, co to stihli přede mnou, a začal se zatáčkovitým stoupáním k nejvyšší hoře Rakouska (3798 m). Opravdu se vyplatí si hodně přivstat, než silnici zaplaví karavany, cyklisté a plno rodin v zafirách a c-maxech. V 6 ráno jsem měl silnici pro sebe, ale bohužel ne na moc dlouho. Od osmi na ní totiž začínal cyklistický závod.

Silnice je občas lemovaná svodidly, občas jsou tu jen patníky a někdy ani to. Asfalt je krásně hladký a zatáčky jsou sice občas ostré, ale vždy perfektně přehledné – tomu přispívá i slušná šířka vozovky. Až dojedete na vrchol silnice, můžete odbočit a po kostkované silnici vyjet na rozhlednu na Edelweissspitze. Odtud je vidět jak Grossglockner, tak Zell Am See dole v údolí. 

Großglockner Hochalpenstraße je vážně skvělá a nezáleží na tom, z které strany jedete – jestli od Kaprunu nebo od Leinzu. Koukněte na fotky a na mapu a uděláte si obrázek sami. Navíc je hodně dlouhá: celkem 48 km a 36 ostrých zatáček.

I v červnu je tu sníh a celkem zima, silnice jsou ale suché, takže rychlé jízdě nic nebrání. Rozhodně to beru jako laťku, kterou budou muset ostatní silnice po cestě překonat.

Když jsem konečně dojel do údolí k městu Leinz, natankoval jsem plnou a směřoval do Itálie po zapadlé silničce L25 přes St. Veit in Defereggen. Povrch silnice není nic moc a občas je vyloženě nepříjemný, ale je tu minimální provoz a hezká krajina.

U hranic narazíte na menší jezírko Obersee, kde jsem pořídil pár fotek a směřoval do Itálie. Tahle část světa je příjemně opuštěná, rozhodně to není žádný hlavní tah, a v kombinaci se špatným počasím jsem tu byl široko daleko sám.

Hned za hranicemi s Itálií se silnice zužuje do jednoho pruhu, kde se po půl hodinách střídá směr provozu. Je to takový menší průsmyk(Passo Stalle), ale nic moc zajímavého. Na zelenou jsem čekal za černým Porsche 911, takže to vypadalo celkem slibně – už jsem viděl ten souboj a nemohl se dočkat. To natěšení pár minut před cvaknutím zelené se dalo krájet. Sportovní mód zapnut, motor zahřátý… Jenže když se rozsvítila zelená, řidič Porsche vyměkl a pustil před nás skupinu asi padesáti motorkářů, která se tu během čekání vytvořila. Ti pak samozřejmě jeli kolem 20-30 km/h, takže úzkou zatáčkovitou silnici jsem si vůnec neužil. Škoda. Mimochodem, na problém s motorkáři jsem narážel celou cestu – nevím, kde se vzal ten mýtus, že jsou rychlejší než auta – možná na dálnici, ale na horských silnicích rozhodně ne.

V Itálii jsem měl vyhlédnuto několik zajímavých silnic, ale zrovna když to začínalo být zajímavé, zastavila mě obrovská zácpa, na jejímž konci se odehrával běžecký maratón. Silnice v okolí byly zavřeny, takže tuto oblast (Badia, Cortina d’Ampenzzo, atd) si nechám na jindy. Potupně jsem se tedy vrátil a v podivně Rakousko-Italském Brunecku zašel na nepovedený oběd – ne všichni Italové zvládají pizzu a těstoviny tak, jak čekáme. Ten den byl vlastně jedno zklamání za druhým… :D

Dál jsem směřoval k dálnici E45/A22/A13 (Autostrada del Brenerro), která vede pro našince zajímavým Brixenem. Na něj ale nebyl čas a na samotnou dálnici nakonec taky ne – byla totiž kompletně ucpaná a tak jsem se vydal po vedlejší SS12, která E45 kopíruje. Té dálnice jsem se nakonec taky dočkal, ale až o týden později, kdy jsem se vracel zpět do ČR – celá trasa vytvořila takovou osmičku a tohle byl ten střed, kde se trasy tam a zpět protly. Ale zpět na SS12 – ta nás totiž dovede oblastí bohatou na hrady a pevnosti až k městu Vipiteno, kde začíná stoupání k další absolutně skvělé silnici – k Timmelsjoch Hochalpenstraße (aneb italsky Passo del Rombo), na které zdoláte převýšení cca 1600 metrů.

Předchozí část Další část

Všechny části:

1. část: Intro
2. část: Großglockner Hochalpenstraße
3. část: Timmelsjoch
4. část: Stelvio a Flüela Pass
5. část: Splügen Pass a San Bernardino
6. část: Savojské Alpy a Col de l’Iseran
7. část: Provence, Mt. Ventoux a N85
8. část: Col de Turini a okolí
9. část: Cannes a Monte Carlo
10. část: Verdikt


Michal je původní zakladatel Revheada a tak se stará i o chod webu. Živí ho marketing, ale životní láskou jsou pořád auta. Nemá rád regulace a o to víc v silniční dopravě. Protože je konzerva, tak rád řadí manuálem a preferuje atmosféry s šesti válci a pohonem vzadu - proto jsou jeho srdcovkou starší BMW a Porsche.