V téhle chvíli je už nadpis zavádějící, protože Normandii opouštíme. Ale i vnitrozemní Francie má pro petrolheady spoustu lákadel. Takže rovnou směr Le Mans!
Protože i tady se vyhýbám přehnaně drahým dálnicím, volím cestu přes Fougères, Mayenne a Sillé-le-Guillaume. Je sice o 20 minut pomalejší, ale o 20 kratší, a hlavně vede hezkou krajinou a hezkými městy.
Fougères je menší kopcovité městečko s docela nezajímavým centrem, ale je tu parádní hrad Château de Fougères. Dále na trase je Mayenne s pěknou katedrálou a malou pevností. Přespáváme nakonec až v Sillé le Guillaume, které zanechává smíšené pocity. Na jednu stranu je tu sympatický zámek a kostelík a věřím, že malé centrum bývalo hezké a živé, ale teď už je úplně prázdné a klid naruší jen místní kebabáři.
Le Mans
Prší a tak vynecháváme centrum a míříme rovnou k okruhu. Jak víte, velká část okruhu je na veřejných komunikacích, takže si ho můžete skoro celý projet. Hlavně část mezi Mulsanne a Arnage je úžasná a navozuje vzpomínky na stovky propařených hodin u Gran Turisma.
U hlavní vjezdové brány najdete čerstvě přestavěné ‘Museum of the 24 Hours of Le Mans‘, které určitě stojí za návštěvu. Legendárních strojů je tu neuvěřitelné množství.
Paříž
Jasný, všichni jsme tu už byli, ale ne každý to zažil s autem. Takže vás od toho chci rovnou odradit. Od 8 do 20 h platí po celé Paříži ekologická zóna a vjet smíte jen s ekologickou plaketou. Proto jsme první den odstavili auto na kraji města a jeli do centra přeplněným vlakem. Až v noci jsme mohli přejet k hotelu, který byl na jihu města. A to byla zase zajímavá zkušenost, protože navzdory tvrzení, že všude v Paříži je třicítka, jsme po vnitřním šestiproudém okruhu hned kolem centra jeli velmi svižně. Málokde provoz zpomalil pod 90.
Druhý den jsme potřebovali přejet do severní části města k Le Bourget, takže jsme vyráželi před sedmou, abychom se vyhnuli zákazu. Jenže zácpy do centra způsobily, že v 8 jsme ještě nebyli ani u vjezdu do zóny. S tím je potřeba taky počítat. A proč Le Bourget?
Pařížský aerosalon
Úplnou náhodou jsme Paříž navštívili v době nejslavnější letecké výstavy. Vážně jsem s tím nepočítal, ale všechno vyšlo a tak jsem ráno koupil lístek a vyrazil. Před pár lety jsem zažil letecký den v Los Angeles, takže jsem byl hodně rozmlsaný. A účast byla velká: plno nových verzí všech možných Boeingů a Airbusů, pár vojenských kousků taky, ale jinak… zklamání. Teď si budete ťukat na čelo, ale přísahám, že i letecký den v Brně v 90. letech byl lepší než tohle!
On to totiž není moc letecký den, jako spíš obchodní konference. Je tu výstaviště plné stánků, kde nepochybně probíhají zajímavé zbrojní i civilní obchody, ale k vidění toho moc není. Akce navíc trvá celý týden, takže není potřeba vše koncentrovat do jednoho víkendu. A tak se toho většinu času moc neděje.
Statické ukázky sice zahrnovaly pár stíhaček, nějaký ten Eurofighter, Rafale nebo F-35, ale to už jsme vše viděli i u nás. Ty pravé novinky, nová verze 787 nebo A350, sice měly světovou premiéru, ale od předchozích verzí je nepoznáte. Pořád to vypadá jako ten stejný dopravák, který váš před týdnem vezl do Dubaje.
A letecká ukázka? Ty jsou jen odpoledne. Někdy kolem jedné hodiny proletí nová Cessna, pak nějaký vrtulník, kolem 15 h jedna stíhačka a pak nějaký Boeing… Jenže já v jednu potřeboval odjíždět, takže po 4 hodinách na leteckém dnu jsem viděl přesně 0 letících letadel! Nula! 😂
Aspoň bylo v areálu malé muzeum a pak hangár s dvěma Concordy. Což se započtením Sinsheimu zvedá celkový počet navštívených Concordů během toho tripu celkem na tři. 🙂
Compiègne
Tohle místo severozápadně od Paříže sehrálo roli v obou světových válkách. V listopadu 1918 ve vlakovém voze bylo podepsáno příměří mezi Německem a Francií, které ukončilo první světovou válku.
V červnu 1940 sem nechal přivézt Hitler ten stejný vagón znovu, jako pomstu, a na stejném místě nechal podepsat Francouze svou kapitulaci. Hned po podepsání nechal místo komplet zničit s výjímkou sochy generála Focha (prý aby koukal na tu prázdnotu). Vagon byl odvezen do Německa jako trofej.
Dnes je místo zcela zrekonstruováno, včetně malého muzea a kolejí na původním místě. Muzeum slouží i jako depo pro repliku vagónu. Originál byl bohužel zničen, nicméně, co z něj zůstalo, bylo použito při stavbě přesné repliky. Opět zajímavý kousek historie, co stojí za návštěvu.
Pierrefonds
Nedaleko od Compiegne je malé městečko, která má v centru neuvěřitelně impozantní hrad Château de Pierrefonds. A jsem si vědom, že už podruhé píšu o něčem, co se jmenuje ‘Château’, jako o hradu, ale ono je to tak něco mezi – hezké jako zámek, nedobytné jako hrad. A na webech obou staveb o nich referují jako o hradech, takže tím se řídím. Každopádně, koukněte na to sami. A lepší fotky jsou na webu hradu.
Remeš (Reims)
Město působilo lákavě, ale mor nízkoemisních zón dorazil i sem, takže jsme se městu vyhli, a navštívili jen jeho hlavní petrolheadí atrakci: pozůstatky závodního okruhu Reims-Gueux, kde se závodilo mezi roky 1926 a 1972, včetně několika Velkých cen. Trať měla velmi jednoduchý tvar a velká část je stále průjezdná.
Severní rovinka se stala součástí rychlostní silnice N31. Západní část stále existuje, ale cesta nikam nevede a z ničeho nic končí v poli. A jižní část, tedy startovní rovinka, je vytížená silnice spojující Remeš s malou vesnicí Gueux. Právě u této rovnky jsou stále tribuny a boxová ulička. Určitě je znáte z různých fotek. Překvapilo mě, že to vůbec nejsou žádné ruiny. I okolní budovy jsou překvapivě udržované.
Verdun
Jeden z hlavních cílů výletu. Samotné městečko s necelými 20 tisíci obyvateli až tak zajímavé není. Je tu řeka, přes ni pár mostů, malá náplavka, katedrála Notre-Dame, pevnost ve skále a pak památník první světové války.
Mnohem víc je toho za městem. U Verdunu proběhla v roce 1916 jedna z největších bitev první světové války. Na obou stranách bojovalo kolem 1,2 milionu vojáků. Přes 300 000 z nich tu během desetiměsíční bitvy padlo.
Krajina doteď nese stopy bojů, stále jsou všude zarostlé krátery. Přes jednu z vesnic (Fleury-devant-Douaumont) přešla fronta celkem 16x. Nezůstalo z ní doslova vůbec nic, přesto je dodnes vedena jako existující vesnice s nulovou populací.
Celá oblast asi 1200 čtverečních km je vedena jako ‘červená zóna’, kde dodnes leží spousta nevybuchlé munice, nebezpečné chemikálie i ostatků vojáků. Lesy v okolí vypadají přímo panensky, ale i dnes se stává, že se s nich občas nějaký návštěvník nevrátí. V půdě je spousta arsenu a olova a odhaduje se, že vyčištění oblasti od min a munice potrvá dalších 300-700 let.
V oblasti je několik desítek pevností, včetně těch opravdu velkých, několik muzeí, památníků a hřbitovů. Na velké válečné hřbitovy narazíte už po cestě, ale ten úplně největší je tady. A je to šílený pohled.
Lucemburk
Poslední den výletu už byl ve znamená přesunu do ČR. Po cestě jsme ale udělali zastávku v Lucembursku. Samozřejmě natankovat a zároveň prozkoumat hlavní město.
Upřímně, zbytečná zajížďka. Městečko je to docela hezké, ale nenarazil jsem tu na nic zajímavého. A tak se jelo dál. A když už jsme tady, tak se nabízela jedna zjevná zastávka… ⤵️
Nürburgring
Tentokrát bez jízdy po trati, ale přesto zajímavá zkušenost. Na novějším okruhu totiž probíhal BMW M Day a jízdy s novou M2. K vidění byla i čerstvá pětka s Performance paketem, který tou dobou ještě vůbec nebyl ani představen. Vůbec jsem nečekal, že tu něco takového bude, nebo že se dokonce dostanu dovnitř, ale povedlo se. Highlight výletu! 🙂
Během dálničního průletu Německem došlo ještě na kávu v překvapivě hezkém Wurzburgu a kolem půlnoci jsme byli doma. Celá trasa je tady:
Celkem trip zabral 9 dní a 3688 km. Tedy v průměru nějakých 410 km na den. A přestože jsem nenarazil na žádné zajímavější silnice nebo průsmyky, těch zajímavých míst bylo hrozně moc. Jih Francie je parádní, ale sever má nakonec taky něco do sebe. Zvlášť, pokud se zajímáte o historii minulého století. Nebo o Concordy.
Díky všem, co to dočetli až sem, a slibuju, že příště to bude zase o autech. 🙂
