Nemusí se jezdit jen do Alp a nemusí se hledat jen hezké silnice. Tentokrát jsme vyrazili do Belgie a severní Francie podívat se na legendární závodní okruhy, válečná muzea a další zajímavosti.
Každý, kdo se trochu zajímá o historii, asi zná pojmy jako Verdun, Dunkerk, Compiègne nebo Omaha Beach. Vždycky mě tahle místa lákala, stejně jako petrolheadí destinace jako Spa, Le Mans, Remeš nebo Dieppe. A když jsem tahle místa označil v mapách, vznikla trasa jenoho z mých nejzajímavějších roadtripů. Popíšu tu všechny destinace a třeba vás některé z nich taky inspirují. Mapu cesty najdete v třetí části.
Technické muzeum Sinsheim
Roadtrip začal průletem Německa a první zastávkou bylo muzeum v Sinsheimu. To mě vzalo natolik, že jsem k němu napsal extra článek. Zopakuju jen to, že je to jediné místo na světě, kde můžete vidět Concorde i jeho ruskou variantu Tu-144. Zároveň je tu nejuvěřitelná sbírka fantastických aut, ale i vojenské a další techniky. Do srpna je tu i dočasná výstava ke 100 letům Le Mans.
Jen o pár kilometrů dál je podobné muzeum ve městě Špýr (Speyer). Jedno muzeum ale stačí a tlačil čas, takže se jelo dál.
Heidelberg
Tohle město velmi překvapilo. Moc jsem o něm nevěděl a zastávka byla jen dílem náhody. Nicméně, je to překvapivě hezké historické město, s pěkným mostem přes řeku a impozantní zříceninou Heidelberského hradu, který domunuje panoramatu starého města.
Ramstein
Jedna z nejdůležitějších a největších amerických základen v Evropě mě vždycky lákala. Chtěl jsem aspoň nakouknout přes plot a pokochat se technikou, ale je to zbytečné. Přes lesy neuvidíte vůbec nic. Jedinou indícií, že tu nějaká základna je, jsou dvě velké vjezdové brány, velká koncentrace amerických vozů v okolí, několik dealerství s americkými značkami v blízké vesnici Ramstein-Miesenbach a přistávající C-17, na kterou jsem měl štěstí. Zbytečná zajížďka.
Trevír (Trier)
Menší město u hranic s Lucemburskem je považováno za nejstarší městské sídlo v Německu a je známé hlavně římskými památkami. Římská brána z 2. století, římské lázně i amfiteátr, Konstantionava bazilika nebo Katedrála sv. Petra jsou impozantní, ale dojem kazí jeden neslavný rodák – Karl Marx. Skutečně tu stojí jeho socha, kterou městu věnovala Čína, a jejíž odhalení si nenechal ujít ani bývalý předseda evropské komise Juncker.
Marx tu má i svůj rodný dům, ve kterém je jeho muzeum (kupodivu se tu kapitalisticky platí vstupné). Asi chápu, že i tu špatnou historii si musíme připomínat, byť v Hitlerově rodné vsi nic takového není, ale nesmysly o tom, že Marxovo “úžasné dílo bylo jen špatně pochopeno a zneužito”, si mohlo město nechat. Jinak město nestojí za řeč a téměř nikdo tu nemluvil anglicky.
Zastávka v Lucembursku
Tohle je důležitý tip na cestu. Německo, Belgie i Francie mají šíleně zdaněné pohonné hmoty, Lucembursko ne. Takže doporučuji přejet hranice, vzít plnou u první benzínky a pokračovat dál. Ale k Lucembursku ještě později.
Belgie – předmluva
Rovnou si řekněme, že petrolheadí národ to není. EU si sídlo vybrala dobře. Silnice i dálnice jsou v hrozném stavu, reálně fakt horší povrch než v ČR. Limit na dálnicích je navíc směšných 120 km/h, bohužel kombinovaný s častým úsekovým měřením a spoustou radarů. Dodejme, že velká část země je plochá, a tak dálnice vedou dlouho jen rovně. Málokde zažijete takovou nudu za volantem, jako na šestiproudé zcela rovné dálnici, s měřeným úsekem a limitem 120.
Malé pozitivum je, že na dálnici značky dopředu varují, že třeba za 100 metrů bude snížena rychlost, takže můžete pustit plyn a doplachtit na požadovanou rychlost bez zbytečnýho brždění. Z toho by si mohli vzít ponaučení Němci, když i na neomezených dálnicích je najednou značka 120 nebo 80 a všichni jdou bez přemýšlení tvrdě na brzdy. Zajímavostí ještě je, že všechny dálnice v Belgii jsou osvětlené.
Jinak je tu spousta pěkných městeček a míst spojených se světovými válkami. Doporučuji třeba hezké městečko Dinant. My jsme navšívili Lovaň (Lauven) – město s impozantní katedrálou a domov pivovaru Stella Artois. Dále jsem měl snahu navštívit památník ve Waterloo. Sice je uprostřed pole, ale bohužel měl svou zavírací dobu a tak se k němu po šesté už nedalo dostat.
Mimochodem, ani v Belgii nikdo nemluví anglicky a Google Translator jejich jazyk nerozpoznal…
Circuit de Spa-Francorchamps
Jeden z nejkrásnějších okruhů na světě byl na mém to-do listu od té doby, co jsem viděl svůj první závod F1 v roce 1998. Od německé hranice je jen pár minut jízdy po dálnici. Sice se o něm říká, že leží v ardénských kopcích, ale překvapilo mě, jak rovinatá oblast to je. Bohužel se tu zrovna jel závod motorek a tak jsem jen přes plot nakoukl na Eau Rouge, pokochal se auty v blízkých vesničkách a jel pryč.
Nedaleké městečko Stavelot slibovalo zámek a muzeum okruhu, ale po příjezdu mě tam nic nezaujalo a tak se jelo dál. Zbytečná zajížďka.
Brusel
Aneb i Froddo musí jednou do Mordoru. Bál jsem se, že to bude peklo, a bylo. K městu se vyjadřovat nebudu, nesedlo mi a nebylo tam nic moc k vidění. Ale důležité je vědět, že celý Brusel je nízkoemisní zóna, u které se platí za vjezd. Což jsem mimochodem zjistil až druhý den…
Na nejhorší webové stránce, co jste kdy viděli, je potřeba auto zaregistrovat a pak zaplatit. Ale pozor, potřebujete datum první i poslední registrace auta a další detaily, které si s sebou na výlet samozřejmě neberete. Během platby je pak potřeba zadat vše znovu. A pak se ještě navztekáte u platební brány, protože Mastercard a Maestro mají stejné logo, v tomto případě o velikosti asi 4 pixelů.
Sídlo europarlamentu je tak škaredé, jak vypadá v České Televizi, a celá čtvrť působí tak nějak úřednicky. Pozitivum bylo snad jen parádní muzeum Autoworld, ironicky jen kousek od europarlamentu. V něm bylo spoustu legendárních aut, včetně dočasné výstavy o Corvettách. Moc bych si přál, aby se sem občas zatoulal nějaký euroúředník a pochopil, jaká auta chceme.
Bruggy
Jedno z nejzachovalejších historických měst v Evropě, které za svou slávu vděčí hlavně tomu, že bylo za války ušetřeno bombardování. Je to opravdu neuvěřitelně hezké městečko, ale musíte počítat s náplavami turistů. Pokud si vzpomínáte na prázdné kouzelné uličky z filmu V Bruggách (kdo neviděl, napravit co nejdřív!), v sezóně tu asi nepochodíte. Mě zachránilo to, že jsem si počkal na neděli večer a déšť. Najednou bylo kouzlo zpátky… Fuckin’ Bruges…
V druhé části konečně přejedeme hranice a začíná francouzská část cesty…
