V druhé části se konečně dostáváme do severní Francie. Většinu zastávek tvoří historická místa, v třetí části ale dojde i na pár okruhů a na ten nejslavnější letecký den na světě.
Německo i Belgii máme za sebou a druhou část začínáme hned v té nejsevernější Francii. Na úvod ale zas pár dojmů z Francie:
- Stále nikdo nemluví anglicky, ani v těch nejvíc turistických oblastech, s vyjímkou Paříže.
- Menu v restauracích je samozřejmě taky jen ve francouzštině, i v Calais, Dunkerku nebo Normandii, kde doslova koukáte na Anglii, a kde Britové tvoří většinu turistů
- Ve spoustě podniků se stále kouří, včetně barů a zahrádek, Francouzi pořád umí žít 🙃
- Hledání restaurace ve všední den kolem šesté večer je řehole: polovina zavřená, otevírají ráno nebo ve čtvrtek nebo v srpnu. Zbytek bude zavírat nebo teprve otvírá a ještě nevaří, nebo už dovařili.
- Hodně restaurací a všechny fast foody už mají pokrokové transgender záchody, které jsou na plochu větší, takže je jich zároveň míň. Zapomeňte na 4 pisoáry, teď si pěkně vystojíte frontu na společnou mísu. A když jsou dvě nebinární kabinky vedle sebe, aspoň vás to s partnerkou hezky stmelí…
- Rychlostní limity jsou ve Francii absurdně nízké, ale aspoň jsou tu značené radary ve Waze, narozdíl od Německa
- Výhodou je i tolerance alkoholu a není nutné přes den svítit, stejně jako v Belgii a Německu
- Na dálnicích se pořádně prohnete s mýtným, ale dá se to hacknout: rychlostní silnice jsou stále zdarma, ale přitom mají parametry dálnice a je jich všude hodně. Ve výsledku jsem nezaplatil za mýtné ani cent a všechny trasy byly časově maximálně o 15 % delší, což mi vůbec nevadilo.
Dunkerk
Věřím, že všichni víme, co se tu dělo. A kdo ne, toho snad v roce 2017 Christopher Nolan dovzdělal. Já to chtěl vidět na vlastní oči, včetně lokací, kde se natáčel film. Pláž je skutečně obrovská, ale minulost tu na vás už moc nedýchá. Stalo se z toho obyčejné přímořské městečko, jehož dávnou slávu připomene jen malé muzeum operace Dynamo a pár pamětních desek.
Calais
Nevím, co jsem tu čekal, ale není tu nic zajímavého. Prošli jsme centrum a za hodinu jeli dál. Zbytečná zajížďka.
Mys Gris Nez
Část francouzské pevniny, která je k Velké Británii nejblíže. Je tu pěkný maják a hezká krajina, ale hlavně Atlantický val – systém opevnění budovaný Němci v letech 1942–1944, který měl zabránit spojencům ve vylodění. To se projevuje řadou bunkrů. Ten největší a nejzachovalejší v okolí dnes slouží jako Muzeum Atlantického valu. Bohužel bylo zrovna zavřeno (pondělí 🤷🏻♂️), takže vám neřeknu, jaké to bylo. Odtud jsme pokračovali podél pobřeží směr na jih.
Až k Dieppe tu není nic moc zajímavého. Za zmínku stojí hezké pobřežní městečko Wimereux, jehož promenáda jakoby vypadla z epizody Hercula Poirota. Větší město Boulogne-sur-Mer moc nezaujalo a tak jsme zastavili až v Le Touquet-Paris-Plage.
Le Touquet-Paris-Plage
Město založené doslova na zelené louce a písečné pláži v roce 1894 pařížským podnikatelem sloužilo jako letovisko golfu a hazardu. Dostalo přezdívku “Paříž u moře” a mezi válkami to bylo druhé Monaco nebo Las Vegas. Bohužel se tu hodně bombardovalo a tak muselo být město po válce přestavěno, což mu uškodilo. Snaha zachovat jeho kouzlo tu byla a spousta zajímavých vil přežila, ale teď to působí roztahaně, poloprázdně a láká to spíš už jen postarší návštěvníky. Historicky zajímavé, ale za zastávku to nestojí.
Dieppe
Málo se to ví, ale právě tady proběhlo první, skoro by se dalo říct “zkušební”, vylodění v Normandii. A skončilo to katastrofou. Operace Jubilee proběhla v roce 1942, tedy o dva roky dříve, než Operace Overlord (D-Day). Zúčastnilo se jí přes šest tisíc mužů, převážně z Kanady, pak z Británie, USA, Polska a Československa. Během prvních 10 hodin bylo 3623 z nich zabito, zraněno nebo zajato. Přesto byla tato operace nesmírně důležitá pro běh dějin, protože z níc se spojenci naučili nejvíc. Nebýt téhle akce, to velké vylodění v Normandii by mohlo dopadnout stejným neúspěchem. Přesto je tu jen decentní pamětní deska a ve městě nic moc zajímavého.
Dieppe je ale známe ještě něčím a to bude petrolehadům bližší: sídlí tu Alpine. Nadšení ale střídá zklamání. Je tu jen továrna s malým testovacím areálem, kde vidím přes plot pár zakrytých Alpin A110. Žádné muzeum, žádný showroom. Snad jen jeden kruhový objezd se starou i novou Alpinou. Opět zbytečná zajížďka.
Omaha Beach
Nadpis je tu trochu zavádějící, protože těch pláží bylo celkem pět, každá o délce několika kilometrů, ale celkem se útočilo na 130 km pobřeží! Samotná Omaha Beach má 6 km, Juno téměř 10. Jinými slovy, ta operace byla obrovská a těžko představitelná. Pokud si ze ‘Zachraňte vojína Ryana‘ pamatujete, jak těžké bylo dobití malého kousku pláže, roztáhněte si to na desítky kilometrů. A přestože filmy zobrazují vylodění jako šílený masakr, byla to úspěšná operace, která změnila chod dějin.
O vylodění by se dalo napsat tisíce stran, ale to není cílem článku. Spíš tím chci naznačit, jak moc to na mě zapůsobilo. Myslím, že aspoň jednou za život by se sem měl podívat každý.
Celá oblast má hned několik míst, které stojí za vidění, včetně spousty různých muzeí a starých bunkrů. Projdu pár, které zaujaly nejvíc:
British Normandy Memorial
Britský památník leží v polích u městečka Ver-sur-mer, zrhuba mezi plážemi Gold a Juno. Je z něj výhled na obě pláže a působí impozantně.
Mimochodem, trochu mě dojalo, když vedle nás zaparkovala britská babička s Yarisem první generace, aby šla položit k památníku pár květin. Jednak tím, že se vydala na takovou štreku vozem, kterým jezdím do práce, druhak myšlenkami, koho tu asi ztratila.
Museum D-Day Omaha
Malé, ale bohaté muzeum založené vášnivým sběratelem. 50 let dával sbírku dohromady a jeho synové s tím pokračují.
Overlord Museum
Určitě jedno z největších muzeí celé oblasti, kousek od amerického památníku. Venku je několik tanků a vevnitř spousta různé techniky.
Pointe Du Hoc
Malý poloostrůvek s velkým příběhem. Jedno z nejvíc opěvněných míst, jehož dobití bylo zcela klíčové. 225 amerických Rangers pod silnou palbou vyšplhalo po útesech a obsadilo a poté 2 dny drželo celý výběžek proti velké přesile. 135 z nich padlo, ale přesto se stali první americkou jednotkou, která v den D splnila své úkoly. Na místě jsou dodnes desítky kráterů od bombardérů a lodí, i spousta bunkrů.
Omaha Beach
Je to vlastně obyčejná pláž s velkým památníkem. A je o dost širší a delší, než působí ve filmech. Pod palbou to musela být nekonečná vzdálenost.
Mulberry Harbour
Po vylodění začali spojenci stavět dva dočasné přístavy, které byly nutné pro vylodění dalších posil, zásob a techniky. Plovoucí mola byla vyrobena v tajnosti během dvanácti měsíců v Británii a tažena po vodě až sem. Mullbery “A” začali stavět Američané u Omaha Beach, ale 19. června, tedy 13 dní po dni D, ho smetla bouře. Mullbery “B” postavili Britové u Gold Beach a jeho části stojí dodnes.
Pro nejlepší výhled na ně si do Googlu zadejte “Arromanches Mulberry Harbour Viewing Platform“. Určitě stojí za návštěvu. Najdete tu i část dočasného mola, podobně jako u vesničky Vierville-sur-Mer u Omaha Beach. Z technického pohledu nesmírně zajímavá část vylodění.
Americký památník – The Garden of the Missing
Malý kousek ameriky zanechal největší dojem. Opravdu se tu cítíte jako na americkém území. Je tu hezké muzeum, udržovaný park a hřbitov, který znáte z úvodní i závěrečné scény ‘Zachraňte vojína Ryana‘. Jestli nestihnete nic jiného, tak aspoň tady se zastavte.
Bayeux
Během celého roadtripu mě provázelo zklamání z malých měst, která vůbec nebyla hezká. Tohle byla světlá vyjímka. Nádherné centrum s obrovskou katedrálou a množstvím kouzelných uliček. Můžu doporučit i malebnou restauraci ‘L’Assiette Normande‘ přímo u katedrály.
S Bayeux se váže ještě jedna zajímavá zkušenost. Byli jsme tu 20. června, tedy v nejdelší den v roce, plus Francie je samozřejmě mnohem západněji než ČR, takže i v deset večer tu bylo světlo. Přisahám, že všechny fotky z tohoto místa byly foceny mezi 22:15 a 22:30! Zajímavá zkušenost. 🙂
Bayeux je asi nejlepší místo na přespání. Je zhruba uprostřed celé oblasti a přitom kousek od pláží. Doporučuji najít hotel tady, ať máte dost času na objevování okolí. Možností je spousta:
Mont-Saint-Michel
Slavný a úžasně fotogenický přílivový ostrov byl naší poslední zastávkou u moře. Nedá se k němu dojet autem, ale organizace tu není špatná. Resp, nápad nebyl špatný, ale realizace je taková… francouzská…
K ostrovu vede dlouhá lávka, kterou příliv nezaplavuje, ale je jen pro pěší a pro kyvadlové autobusy. Zaparkujete u turistického centra a pak se na ostrov svezete autobusem. Ale opět platí, že je to mimořádně turistické místo. Přeplněné jsou i kyvadlové autobusy, takže zpět jsme šli pěšky. Což ve vedru moc nedoporučuji.
Z Mont-Saint-Michel míříme na jih a východ. Ale to si necháme do třetí části.
