Test: Toyota GR Supra 3.0 6M

Nová Toyota Supra to neměla lehké. Hype kolem legendárního předchůdce nastavil laťku tak vysoko, že snad ani nebylo možné ji překonat. Pak následoval dlouhý vývoj a spousta odkladů. A pak si vyslechla nářky na design a hlavně na spřízněnost s BMW Z4. Zavděčit se některým petrolheadům není jednoduché, ani když uděláte všechno správně.

Mně se Supra naopak líbila od začátku a byl jsem Toyotě vděčný, že ji do dnešního světa vyslala. Už od svezení s Z4 G29 mi připadalo, že Supra dostala ten nejlepší základ, jaký mohla. K dokonalosti chyběla jen manuální převodovka. A to se teď, po 4 letech, mění. 🎉

Exteriér a interiér

Pátá generace (J29/A90) působí mnohem menším dojmem než předchozí A80, jakoby byla o třídu níž. Zdání ale klame, je sice o 13 cm kratší, ale je o 5 cm širší a o 2 cm vyšší. I váha je velmi podobná. Během 20 let, kdy se Supra nevyráběla, ale všeobecně auta dost narostla a tak se dá říct, že navzdory podobným rozměrům šla Supra o třídu níž. Zatímco předchůdce působil víc jako GT, nová generace je mimořádně agilní, ostrá a uvnitř hezky stísněná.

Hodnocení designu nechám na každém, ale mně se Supra od začátku líbí. Hlavně ve výraznějších barvách (žlutá, červená) vypadá výborně. Bohužel, spoustu kusů trpí módou nudných barev a černých kol, které nesluší ničemu.

Uvnitř je všechno správně: výborné sedačky, ukázková ergonomie, perfektní kvalita materiálů i slícování a funkční infotainment s iDrive. Rozdílů od Z4 je ale víc, než jsem čekal. Středový tunel je povědomý, stejně jako ovládání klimatizace a světel. Ale palubní deska je jiná, stejně jako střed volantu, budíky i sedačky. Kromě iDrivu jsem se tu jak v Z4 určitě necítil. 

Kufr je docela mělký a má úzké hrdlo, ale věci se dají protáhnout až do kabiny, což praktičnost určitě zvyšuje. Přišel mi ale menší, než třeba u mé Z4 E89, což se po vyhledání údajů potvrdilo. Supra má kapacitu 290 litrů, sourozenecká Z4 G29 281 litrů, ale její předchůdce E89 měl 300 litrů s nasazenou střechou nebo 180 bez ní.

Motor

Vstupní branou do světa Supry je bavorácký čtyřválec 2.0T (B48) s 255 koňmi, který známe třeba ze současné 330i nebo Mini Cooperu S. V “našem” autě je ale plnotučný třílitrový řadový šestiválec B58, nástupce už téměř legendárního N55 ze všech možných 35i, 40i i M2. I B58 pohání u BMW v různých výkonových variantách vše od jedničky až po X7, a mimo BMW i takové lahůdky jako Ineos Grenadier nebo Morgan Plus Six.

Oproti N55 má B58 ještě pevnější konstrukci bloku, vyšší krouťák a rychlejší reakce na plyn díky účinnějšímu vodnímu chlazení nasávaného vzduchu. Ale hlavně s ním nejsou spojeny žádné větší problémy, jedná o docela spolehlivý a po všech směrech výborný motor, což bude dělat ze Supry i perspektivní ojetinu. K tomu bych ještě doplnil, že Supru vyrábí Magna Steyr v Rakousku, což je taky dobré znamení (takové BMW X3 by mohlo vyprávět o tom, jak se změnila kvalita interiéru po přesunu z Magny Steyr u první generace do závodů v americkém Spartanburgu u těch dalších).

Ale to předbíháme. Důležitější je teď to, že motor jede fantasticky a s rozumnou spotřebou. Papírově má v EU 340 koní (mimo EU 380 koní), ale proslýchá se, že není problém mu reálně naměřit vyšší výkon i u nás. Jeho projev je úžasný a turbo (typu TwinScroll) z něj vůbec necítíte. Teda kromě příjemné akcelerace ve velmi širokém pásmu otáček. V lidštině – zrychluje velmi usilovně, ale přitom velmi nedramaticky. Sotva se připojíte na hlavní, už jedete 170 a ani o tom nevíte. I Z4 40i G29 byla velmi rychlá, ale Supra působí ještě nepatrně rychleji. Těch extra 40 koní tam možná fakt bude. K dokonalosti snad chybí jen o trochu jadrnější zvuk.

Jízda

Když jsme u toho srovnání, Toyota Supra působí komfortněji a pevněji. Z4 přitom není nějaké ukroucené kabrio, ale pěkně pevný roadster. Supra s normální střechou ale je ještě o kousek dál a může si tak dovolit i komfortnější naladění s mírnými náklony v zatáčkách, zatímco Z4 je tvrdší a umí na nerovnostech trochu odskakovat. Každopádně, Toyota si zaslouží potlesk za to, že Supra má svébytné naladění. Při agresivnější jízdě je Supra určitě náročnější na řízení. Chce se jí jezdit bokem a dělat všechny možné vylomeniny, zatímco Z4 je možná trochu sterilnější. Ale zase, obě auta jsou podvozkové tak skvělá, že vyzdvihovat jedno na úkor druhého by nebylo fér. 

Kde ale Toyota Supra získává rozhodující body, je manuální převodovka. A jaká! Tohle z BMW vůbec neznáme, přestože je původem taky z Mnichova. Tady je absolutně přesná, krátká, výborně padne do ruky, má ten správný odpor a krátké dráhy. Nemám jí co vytknout a určitě patří k tomu nejlepšímu na trhu. Plus vám tam sama hází meziplyny, když se vám zrovna nechce.

Závěr

Jestli jsem tu doteď Supru jen chválil, tak se zkusím vrátit na zem a najít i něco negativního. Ale moc toho není. Snad možná vnitřní prostor, omezený výhled dozadu a ten překvapivě mělký kufr. Uměl bych si představit i lepší zvuk. Hlavním negativem, byť opodstatněným, zůstává cena, která začíná na 1 835 000 Kč, shodně pro automat i manuál. To je jen o 30 tisíc míň než nová M2 a o 140 tisíc víc než Z4 40i. BMW M240i se silnější variantou stejného motoru je dokonce o 410 000 Kč levnější než Supra, což už jsme tu jednou rozebírali. Ještě jedno negativum, které objevíte až v konfigurátoru, je omezené množství barev (žlutá už zmizela 😭) a jen černá kola.

Přesto si myslím, že Supra stojí za každou korunu. Je to výborné auto, které si bere to nejlepší od BMW a ještě to vylepšuje. Věřím, že má i velké předpoklady neklesat na hodnotě: zadokolka, manuál, velmi spolehlivý a výborný šestiválec, znáček Toyoty a málo prodaných kusů – to je parádní kombinace. Mezi Z4 a Suprou jsem doteď váhal, ale ten božský manuál mi to rozhodnul. 

Za zapůjčení děkujeme společnosti Emil Frey ČR.

Technické údaje