Test: BMW 330i g20

Může si sportovní sedan z Mnichova vystačit jen se čtyřválcem? A zaslouží si dnes už téměř legendární označení 330i? Odpověď není vůbec jednoduchá.

Jméno 330i bylo dlouho spojováno s vrcholem “obyčejných” trojek. Odskok M3 už byl příliš velký, a to jak cenově, tak výkonově. Díky tomu si 330i u generací E46 a E90 vydobyla status takové “M3 pro smrtelníky”. 30i v názvu odpovídalo objemu 3.0 l výborných a charakterních řádových atmosférických šestiválců. V kombinaci s manuálem a zadním pohonem šlo o skvělý puristický vůz, což dokazují jejich dlouhodobě neklesající (a poslední dobou naopak rostoucí) ceny. Jenže od generace F30 se šestiválec posunul až do varianty 340i a název 330i se na chvíli vytratil. Vrátil se až po faceliftu, ale obsahoval už jen čtyřválec. A stejná situace nastává u nejnovější generace.

Motor

Přeplňovaný dvoulitr si polepšil jen o 5 kW, ale výkon je to poslední, co by mu chybělo. 190 kW je identických s šestiválcem N52 v předminulé generaci, točivý moment však narostl o 100 Nm a tak působí turbomotor o dost živěji. Táhne silně a v rámci možností i dost lineárně, ale že je to turbomotor, je cítit. Sešlápnete plyn, motor se nadechne, automat někam přeřadí a pak se začne něco dít. Časy okamžité odezvy atmosférických motorů jsou pryč. Ještě víc mu ale chybí zajímavější zvuk a více charakteru. Čtyřválec prostě není šestiválec. Jenže, emisní limity EU jsou tvrdé a šestiválce do světa úředníků nepatří. Pojďme se tedy odříznout od historie a zasaďme trojku do současnosti. Protože když zapomeneme na šestiválcové předchůdce, je 330i výborné auto. 

Dvoulitr je kultivovaný, velmi tichý a spárovaný s perfektním osmistupňovým automatem. Manuál bohužel není k dispozici, ale pádla pod volantem mají správnou velikost, umístění i rychlé reakce. Zvuk nakonec taky není špatný. Vypomáhají sice reproduktory, ale abych byl upřímný, vůbec mi to nevadilo. Nevnímal jsem, co jde z výfuku, a co je umělé, jde o celkový efekt, který má podkreslovat jízdu a zážitek z ní, a to se 330i daří. Naopak, spotřeba, ten hlavní důvod pro downsizing, mě nepotěšila. Opět hodně záleží na stylu jízdy. Při veškerém snažení se dá dostat pod 8 litrů, naopak při plném nasazení není problém atakovat dvojnásobek. Můj celkový průměr se pohyboval kolem 10 litrů, což je nakonec skoro stejné, jako u třílitrů předchůdců. Možná dokonce horší – u Z4 s 3.0i (N52) mám dlouhodobou spotřebu pod 9 litrů.

Jízda

Co ale je návrat do dobrých časů, jsou jízdní vlastnosti. Nová trojka zhubla a je to cítit. V zatáčkách se téměř nenaklání, má výborné vyvážení i dobře dávkovatelné brzdy. Velmi rychle se s ní sžijete, na okreskách je to zas ten starý zábavný bavorák, jak ho máme rádi. Testovaný kus měl adaptivní M podvozek a elektronicky řízený M sportovní diferenciál. V režimu Sport Plus je ještě hravější a přetáčivé smyky rozdává na požádání. A přitom je tahle trojka na hraně fantasticky ovladatelná. Dokonce bych řekl, že se na české okresky bude hodit víc, než zběsilá 340i, která má ještě o celých 116 koní víc. 258 koní v 330i je takový okreskový ideál a dělá z této trojky překvapivě zábavné auto.

K pozitivním dojmům dopomohly i skvělé sportovní sedačky a velký skok kupředu v kabině, která je mnohem prostornější, luxusnější a přitom stále příjemně ergonomická. Jen ten digitální kokpit bych klidně vyměnil za klasické budíky nebo aspoň možnost nějakou formu budíků ukázat aspoň na tom displeji. Infotainment zlobil i ve spolupráci s telefonem – chvílemi měl problémy se najít, občas vypadával a když jsem vzal mobil do ruky, ozvalo se i nějaké to zaprskání, zpomalení systému a ztráta signálu, jako kdybych šel 100 metrů od auta. Ale tohle trápení jsem popsal už v tomto testu 320d. Jinak si ale uvnitř nemůžu stěžovat na nic.

Hodnocení

Ani zvenku také není co vytknout – vyvážený základ, k tomu M paket a krásná modrá Portimao blue, M Performance doplňky a 20” kola. Ty vypadají nádherně, ale jízda je samozřejmě tvrdší. Sám bych volil spíš menší rozměr. Každopádně, tahle trojka strhává hodně pozornosti. A zaslouženě. Ale taky to nedá zadarmo. Když přišla G20 na trh, začínala 330i na 1 095 900 Kč. Naš testovací kousek se všemi příplatky vyšek na 1 790 988 Kč. Od té doby si trojka prošla faceliftem, při kterém 330i bohužel přišla o 13 koní, ale cena poskočila nahoru. Dnes začíná na 1 283 000 Kč.

Musím přiznat, že v průběhu testu mi ten šestiválec vlastně nechyběl. 330i je pořád rychlá, skvěle ovladatelná a funguje výborně. Škoda jen toho zvuku, kdy po nastartování zní trochu jako diesel. A taky spotřeby, která umí jít do čísel, které jsem u své N52 nikdy neviděl.

Problém ale přijde u ojetin. Takhle krásně vyvoněné nové auto je samozřejmě radost i s dvoulitrem, ale nás, chudší petrolheady, bude G20 zajímat až za pár let jako ojetina, až se lesk a vůně interiéru vytratí. A je slušná šance, že čtyřválec nebude mít tak dobré jméno, jako měly starší spolehlivé šestiválce. A 340i, která už je teď vzácnou lahůdkou, bude cenově nedostupná ještě dlouho. Nehledě na chybějící manuální převodovky… Takže kdo chce dostupnou zadokolku s manuálem a šestiválcem, bude už asi vždy koukat jen po trojkách generací E46 a E90.

BMW 330i G20