Autostadt ve Wolfsburgu


Na našem blogu už jste měli možnost virtuálně navštívit muzea Porsche, Audi, Mercedesu nebo BMW, ale jedno z těch velkých německých nám dlouho chybělo. Takže když jsme se vraceli z redakčního tripu z Hamburgu a uvědomili si, že jedeme kolem Wolfsburgu, bylo jasno – musíme si dát muzeum Volkswagenu! A dostali jsme víc, než jsme čekali…

Wolfsburg je tak nějak uprostřed ničeho. Jedete po šestiproudé dálnici a najednou se začne zvětšovat koncentrace Volkswagenů. A pak sjedete z dálnice a čeká vás malé nenápadné město, které vyrostlo kolem továrny. Podobně jako Ingolstadt nebo třeba naše Mladá Boleslav.

Rovnou jsme si to zamířili do VW muzea, ale už jeho okolí nás varovalo, že tady něco nehraje. Mezi šedými sklady a továrnami jsme našli malé parkoviště a šedou přízemní budovu, která rozhodně nevypadala jako monument věnovaný největší automobilce světa. Znovu jsme se ujistili, že nás oficiální web VW posílá sem a kouli na pár fotek zevnitř, které nás k platbě vstupného nenalákaly. Až další zkoumání webu nás přivedlo na jiné místo – „Autostadt“. To mělo větší potenciál. Tak, jako je vedle BMW muzea ještě velký BMW World, říkal jsem si, že VW se taky bude chtít věnovat současné produkci a budoucím vizím mnohem víc, než své komplikované historii. A taky že jo.

Muzeum jsme nechali muzeem a vydali se k Autostadtu. Nevěděli jsme co čekat, ale ještě dražší vstupné než do muzea budilo zvědavost. Navigace nás přivedla na velké parkoviště, kde sice nebyly ceny, ale automobilky přece chtějí návštěvníky edukovat a ne ždímat. Této dedukce jsem později samozřejmě litoval.

Přicházíme do první budouvy a začínáme se rozkoukávat. První nás upoutá restaurace po pravé straně, protože hlad volá. Vystojíme půlhodinovou frontu a jsme usazeni ke stolu. Po chvíli zjištujeme, že je to kantýna, kde si vše musíte obchodit sami. Dalších 20 minut tedy trávíme obcházením stolů a luštěním německých nápisů, na turisty se tu moc nemyslí. Po přibližně hodině konečně usedáme ke stolu s pocitem, že toto byla zdaleka nejzmatenější restaurace, kterou jsme kdy navštívili. Věřím, že v Powerpointu musely všechny nápady vypadat náramně, ale střet s reálnými lidmy tento koncept neustál.

Míříme tedy k pokladně a domáháme se vstupenek. Ukazuje se však, že pokladna není pokladnou, ale pouze informacemi, a pokladnu musíme hledat u nevzhledného stolku vedle schodů na záchod. Odtud jsme posláni k první atrakci, ale opět si musíme nechat poradit cestu. Naštěstí, personálem se tu nešetří, a tak je na každém rohu hlouček průvodců. Jsme v Autostadtu hodinu a půl, zatím jsme nic neviděli, ale už se cítíme jako v Kafkově románu.

První atrakce je patro s elektickými modely ID.3 a ID.4. Takže rovnou odcházím o patro níže. Tím je „Zelené patro“… Prcháme pryč z budouvy ven. A tam konečně začínáme chápat, co vlastně je ten Autostadt. Chápejte to jako výstaviště – velký park s několik samostatnými pavilony. Každý z nich se věnuje jiné automobilce koncernu – VW, Škoda, Seat, Audi, Porsche, apod. Na Bentley a Lamborghini ale zapomeňte. Stejně tak je do očí bijící absence motorsportu. Naopak tu nacházíme budovu, která přes svou velikost skrývá pouze jeden jediný exponát – Bugatti Veyron. Ale nepředbíhejme.

Bugatti Veyron

Ještě před pavilony automobilek je tu několikapatrové muzeum, které ukrývá ty nejlepší automobily všech světových značek. Je zvláštní procházet se výsostným územím Volkswagenu a přitom si prohlížet Jaguary, Citroeny, Cadillaky, BMW nebo Renaulty. Největším skvostem je asi Bugatti 57 SC Atlantic. Jedno z nejdražších aut světa, které bylo vyrobené jen ve 4 kusech (a přežily jen 3). Šance, že někdy jedno z nich uvidíte, je opravdu malá, takže i tato replika, vyrobená ze spousty originálních dílů, je dechberoucí. Zaujal i Golf GTI W12, Diablo VT, první a poslední vyrobený brouk, a řada dalších.

Sousední budova v sobě skrývá zmíněné Bugatti. U Škody svítí žlutý Vision iV, u Audi zase několik modelů RS. Pobavil SEAT, které v celém pavilonu ukrýval jen 3 obyčejná SUV, ale za to asi 6 průvodců. Míjíme i dvě ikonické věže plné zaparkovaných aut. A uvědomujeme si, že žádná z automobilek zřejmě neměla dovoleno ukazovat svoje sportovní úspechy. Ani SEAT, ani Audi. Doufáme, že aspoň u Porsche budeme mít štěstí. Demoralizován předchozí zkušností ale vtipkuju, že tam beztak bude jen Macan a elektický Taycan.

Bohužel se obava naplňuje. Automobilka, která má v nabídce lahůdky jako Cayman GT4, 911 GT3 RS, GT2 RS nebo Turbo S nám ve svém pavilonu představuje Carreru 4S Cabrio, Macan GTS a – bohužel skutečně – Taycan. Ale pozor, za rohem vidím kus nárazníku… Další Taycan. Porsche dostalo místo pro 4 auta a polovinu z nich tvoří elektromobily… Rychle pryč.

Sedáme do auta, jediného barevného mezi šedými Tiguany a Golfy, a jedeme k bráně. Ta nás ale nepouští ven a odkazuje nás na pokladnu, která není nikde k vidění. Chvíli kroužíme po parkovišti než jsme nuceni kapitulovat a zeptat se. Pokladna není u závory, ale naopak schovaná někde u budov na druhém konci parkoviště. To beru jako poslední kapku uživatelské nepřívětivosti, nahážu do ní deset eur a mizíme pryč.

Z celkového zklamání se zpamatováváme ještě pár hodin. Celý Autostadt je hezký, moderní, architektonicky zajímavý. Pokud vám ale koluje v žilách benzín, návštěva vás utvrdí v obavách, že jako řidiče vás už nic zajímavého nečeká.


Michal je původní zakladatel Revheada a tak se stará i o chod webu. Živí ho marketing, ale životní láskou jsou pořád auta. Nemá rád regulace a o to víc v silniční dopravě. Protože je konzerva, tak rád řadí manuálem a preferuje atmosféry s šesti válci a pohonem vzadu - proto jsou jeho srdcovkou starší BMW a Porsche.

Další příspěvky