Když se řekne “italský roadtrip”, většině se nejspíš vybaví alpské průsmyky, ledovcová jezera, Toskánsko, nebo přímořské oblasti. Pokud ale hledáte něco originálnějšího, středoitalský region Abruzzo můžu jen doporučit.
Na myšlenku výletu do Abruzza mě přivedl film Američan z roku 2010. Ne moc známá artovka s minimalistickým dějem a sedmdesátkovým stylem, kde se George Clooney ukrývá v zapadlé italské vesnici, má na čsfd jen 62 %. Mainstreamu se do vkusu moc netrefil, ale já ho mám fakt rád. Kromě uměleckých kvalit v něm září hlavně úžasné scenérie a malebné vesnice regionu Abruzzo.
Castel del Monte je nepochybně jedna z nejkrásnějších vesnic Itálie, ale turistický ruch ji zatim téměř neobjevil. Byl jsem tu na začátku října, kdy se teploty přes den stále pohybovaly kolem 25°C, ale vesnice byly liduprázdné a turisté žádní. U spousty slavných lokací občas vídáme posty “Instagram vs. reality”, ale tady by rozdíl fakt nebyl. Pokud si chcete užít pravou italskou romantiku, parádní scenérie, malebné vesnice a přitom bez turistů, Abruzzo je můj tajný tip.
Má to ale i stinnou stránku. Večer je těžké najít otevřenou restauraci, přes den otevřený obchod, bankomat je vždy až ve vedlejším městě a nabídka ubytování je docela omezená, jak vidíte na mapě. Některé vesnice jsou tak liduprázdné, že to v noci působí až děsivě.
Booking.comAbruzzo – letecky nebo autem?
Než se pustím do roadtripu, stojí za zmínku ještě poloha regionu. Ke Gardě dojedete z Prahy za cca 7-8 hodin. Do Florencie za 10-11 hodin. Ale Abruzzo je až na úrovni Říma, což znamená zhruba 13 hodin cesty a téměř 1400 km. To už jsem se svými ojetinami riskovat nechtěl a tak jsem koupil letenku a auto si půjčil až na místě.
Možnosti jsou dvě: Řím, který je asi hodinu daleko, nebo Pescara na východním pobřeží, která je blíž a létá tam Ryanair za pár korun. To byla i moje volba. Aktuálně nejlevnější nabídku vidíte vpravo.
Na letišti jsem z půjčovny vyzvedl Citroen C3 Aircross, navzdory rezervaci VW Golf, ale co už. Nakonec to byla překvapivě dobrá volba. Pár týdnu přede mnou ho vzal Clarkson v Grand Tour (S03E09) taky do hor, a docela se osvědčil. Lehce přizvednutý oplastovaný shitbox je na italské dobrodružství plné rozbitých silnic, polních cest a malých vykostkovaných vesnic naprosto ideální. K nejčastějšímu povozu tohoto regionu – Pandě 4×4, nakonec nemá tak daleko.
Pokud ale zvažujete vyrazit vlastním autem, taky to nemusí být špatný nápad. Silnice jsou tu většinou docela dobré, ne vždy stoprocentně hladké, ale za to poměrně prázdné a zatáčkovitých úseků plno. Držel bych se ale hlavnějších tahů.
Passo San Leonardo a Sulmona
Z Pescary vyrážíme hlavní silnicí na jihozápad k průsmyku Passo San Leonardo. Ten není nijak dramatický, kolem silnice je plno keřů a stromů a výhledy jsou spíš průměrné. Povrch není perfektní, ale Aircross ho filtruje dobře. Po cestě je několik pěkných vesnic, například lyžařské středisko Campo di Giove. Průsmyk vás dovede do údolí s městem Sulmona. Je tu plno starořímských památek, ale zároveň nečekejte turistické centrum s pulzujícím nočním životem. Čekejte něco jako… třeba Přerov. Dá se tu najíst a přespat a kouknout na hezké náměstí. A to je vše.
Okolní vesnice
Sulmona se dá využít jako základna k prozkoumání okolních vesnic. My jsme vyrazili jihozápadně k malému jezeru Lago di San Domenico a do kopců ke kouzelné vesnici Castrovalva, která sedí na hřebeni jednoho z nich. Ta byla opět téměř liduprázdná, takže k ní není moc co napsat, ale z fotek snad její kouzlo pochopíte.
Na opačnou stranu od Sulmony leží vesnice Pacentro, ve které je údajně skvělá Taverna de li Caldora, kde se i natáčela část výše zmíněného filmu. Já už ji nestihl, takže potvrdit nemůžu. Ale jsou kolem ní i zajímavé silnice. Z dálky je zajímavě fotogenická i vesnice Roccacasale na úpatí hory Monte della Rocca. V okolí je toho určitě víc, ale bylo na čase se přesunout k tomu hlavnímu.
Castelvecchio, Calascio a Castel del Monte
Trojice vesnic na kraji národního parku hrála ve filmu větší roli a tak jsem je chtěl prozkoumat podrobněji. V té první není vůbec nic, je hezká, ale tady jsem šel v Clooneyho stopách a po pár minutách ji taky opustil. Calascio je mnohem zajímavější, jsou tu i menší náznaky turismu v podobě jedné restaurace a jedné kavárny. Nad vesnicí trůnní epická pevnost Rocca Calascio a podobně fotogenický kostel Santa Maria della Pietà. Za nimi vás čeká už jen prázdná krajina národního parku.
Mimochodem, středem vesnice prochází ulice Via di Mezzo la Terra, která je autem oficiálně průjezdná, ale nikdy jsem neměl čest s užší ulicí. I malý Citroen musel sklápět zrcátka a z obou stran měl v jednu chvíli maximálně 2 cm. Nedoporučuji. 🙂 Druhý zážitek byla noc v této vesnici – zhruba od 16 hodin až do odjezdu jsme nepotkali jediného člověka. Pokud jsme byli v celé vesnici sami, vůbec by mě to nepřekvapilo. To noční ticho bylo absolutní a i docela divné. Kdo se chce zašít před světem, má tu ideální možnost.
Druhý den jsem se vydal na přilehlý kopec hrát si na Clarksona a vyzkoušet terénní schopnosti Aircrosse. A uznávám, že dřív došla mně odvaha, než jemu trakce.
Castel del Monte je nejznámější vesnice v okolí a tak jsme tu i večer objevili otevřenou restauraci a jednu kavárnu se zahrádkou, což byla příjemná změna. Přesto je turistů naprosté minimum a úzké uličky byly prázdné. Vlastně tu není téměř nic k vidění, ale přitom je celá vesnice architektonicky úžasná. Fakt si ten film dejte, aspoň ty části s touhle vesnicí, ve filmu vypadá ještě o něco úžasněji než v reálu.
Národní park Gran Sasso e Monti della Laga
Hned za Castel del Monte začíná stoupání do národní park o rozloze 150 000 hektarů se třemi pohořími a nejvyšším vrcholem Apenin, horou Corno Grande. Vjezd je možný jen mezi osmou ráno a čtvrtou odpoledne. Celý park jsem neprojel, ale i tak byla krátká návštěva úžasná.
Jakmile totiž vystoupáte nahoru, tak vás nečekají výhledy do krajiny nebo hory a skály, ale náhorní plošina obklopená dalšími kopci. Je to jak “další patro” krajiny. Ta má ale úplně jiný charakter a připomíná spíš Island nebo Skotsko. Je tu zima, prázdno, minimální množství lidí, aut nebo podniků a žádné vesnice. Víc toho řeknou fotky.
Závěr
Z národního parku míříme přes Penne do Pescary a na letiště. Cesta je na spoustě míst rozbitá a Pescara je asi to nejhorší, co jsem v Itálii viděl. Té se s hezkým autem vyhněte.
Abruzzo je plné dalších míst, které by stály za vidění, ale i tenhle třídenní trip stačil. C3 Aircross je objektivně hrozné auto, ale sem se hodil. A byl i určitým způsobem zábavný, nebo spíš komický. Podobně jako Duster, Jimny nebo Panda.
ale za vyšší světlou výšku a oplastování jsem byl nakonec rád
Omlouvám se, že to tentokrát nebylo moc o silnicích. Na žádnou nezapomenutelnou už si nevzpomenu, byly spíš průměrné a s hrubším povrchem. Ale přesto se tu zatáčkovitých stoupání našlo spousta, navíc s minimálním provozem, takže svézt se tu dá. Spíš bych si ale užil scenérie a atmosféru starých zapadlých vesnic. Na to je Abruzzo ideální.
