Kurýr. Přesně tento film mě napadl, když jsem poprvé slyšel o nabídce na převoz auta z francouzského Lyonu zpět do ČR. Nejdřív jsem měl pochybnosti a ty se ještě zvyšovaly, když jsem postupně zjišťoval podmínky. Majitel mně i přítelkyni zaplatí cestovné do Lyonu, hotely, naftu i jídlo. Nicméně uvěřil jsem přítelkyni, že majitel je dlouholetý známý a obchodní kolega jejího otce a že nám určitě nehrozí dobrodružství pašeračky Terezy. A taky mě celkový plán moc lákal.
Hned mi to zapalovalo: vlak z Uherského Hradiště do Prahy, noc v Praze, letenka Praha-Paříž, noc v Paříži a ráno TGV z Paříže do Lyonu. A když to pak autem vezmeme z Lyonu do České Republiky přes Route Napoleon, největší evropský říční kaňon Verdon, pak přes Azurové pobřeží a jezero Garda, tak můžeme spojit příjemné s užitečným.
První den, sobota. Dopoledne ještě stíhám první ranní RZ Barum Rally, ale už v 15:00 sedám do taxíku na vlakové nádraží. Vlak ČD přijíždí kupodivu bez zpoždění. Sedáme si do kupé určeného pro první třídu. Sedačky docela pohodlné, vagon skoro prázdný. Během pětihodinové (!) cesty kolem nás několikrát projde stevardka se servisem. Docela nás překvapí ceny. Kafé za 15 Kč a čaj za 10. Tak aspoň to. I tak si ale několikrát za cestu vzpomenu na Leo Express, který stejnou cestu stíhal za 3 hodiny a pár minut. Škoda že už nejezdí.
Cesta do Francie
Do Prahy přijíždíme kolem osmé hodiny. Ubytováváme se blízko letiště a jdeme na krátkou procházku Prahou, což zpětně hodnotíme jako špatný nápad. Praha je přímo přeplněná turisty. O to víc nás překvapuje, že po 11 hodině večer nemůže sehnat žádnou restauraci, kde ještě vaří.
V neděli ráno vstáváme brzy, jdeme na perfektní snídani a autobusem na letiště. Kolejové spojení letiště s městem stále ostudně chybí. Na malém letišti Paris-Beauvais lehce hledáme spojení s centrem a jdeme se ubytovat do hotelu na pařížský Manhattan La Défense. Tohle strategické místo nám umožní jezdit páteřní linkou přímo do centra bez větších přestupů. Aspoň jsme si to mysleli, protože po denní návštěvě Eiffelovky, Vítězného oblouku, Champs-Élysées a večeři v latinské čtvrti chtěla ještě přítelkyně vidět noční, blikající Eiffelovku. Jen nám nikdo neřekl, že v jednu ráno Eiffellovka přestane blikat a zároveň i přestane jezdit metro… Což pro nás znamenalo asi půlhodinový pochod noční Paříží a autobusový noční rozvoz. Co vám budu říkat, asi nejodvážnější část našeho výletu.
Ráno rychle projít La Défense a už nás čekala první třída v TGV. Odjezd na sekundu přesně, komfortně a rychle. 400 km za necelé dvě hodiny. Krásné, ne? Jen jsem teda čekal lepší výběr v jídelním vozu, tam se kvalita od ČD moc nelišila. Jen ty ceny byly desetinásobné… Lyon na nás moc nezapůsobil: kromě úplného centra docela špinavé město a dealeři prodávají drogy i před naším 4hvězdičkovým hotelem v centru. WC na malou pro pány bez zástěn, jen tak v rohu v parku. Sem se asi už vracet nebudu. Můj dojem z Lyonu zachránil jen výtečný hotelový Pastis.
Přebíráme auto
Na úterý ráno jsme měli naplánováno převzetí auta a hned jsme chtěli vyrazit přes Route Napoleon na Azurové pobřeží. Jenže plány vzaly rychle za své. Majitel auta, ze kterého se nakonec vyklubal obyčejný ostražitý byznysmen, který se ptá, jestli mám nějaké zkušenosti s řízením, zjistil, že potřebuje pro svého syna Covid test a jestli bychom mu to nepomohli zařídit. Otázka deseti minut, řekli byste si. Omyl. Nefunguje nám systém, nedáme vám potvrzení a neumíme anglicky… Och… Vítejte na druhém největším letišti ve Francii.
Nakonec se nám podařilo vše vykomunikovat a se zpožděním asi dvě a půl hodiny jdeme k autu. Teda k autu… Je to spíš velikostí větší dodávka. Dokonce mi to připomnělo časy, kdy jsem s velkou dodávkou jezdil po USA, ale o tom třeba někdy jindy. Jedná se o Hyundai Palisade, v česku oficiálně neprodávané sedmimístné SUV. Majitel má pět dětí, tak to chápu.
Sedám si do hnědého koženého klimatizovaného sedadla a začínám se rozhlížet. Hmm, Interiér klasická Korea. Materiály se ani nepřibližují evropským prémiovým značkám. Což vlastně ani nejde. Neoficiální ceník nového Hyundai Palisade říká něco kolem 1,6 milionu českých korun s daní. Za to není ani základní verze sedmimístného BMW X5. Zato vybavení je maximální, jak je u korejců zvykem. Máme automatickou převodovku s možností řazení pod volantem, adaptivní tempomat, hlídání pruhů, kamery na sledování celé plochy auta… Zkrátka všechno. Řadím tedy D a vyrážíme. Auto se řídí jednoduše a svou velikost hezký skrývá. Teda jen do momentu, kdy dojedete k mýtné bráně, a pro lístek se musíte natahovat asi 40 cm pod úroveň okna.
Směr k pobřeží
Díky zdržení s testem padá projetí celé Route Napoleon. Do navigace tedy zadávám Sisteron a první půlku jedeme po dálnici. V Sisterenu se stavíme jen na rychlou fotku, potkáváme pár hezkých Porsche a zadávám další cíl. Most přes řeku Le Verdon, kde po příjezdu zjistíme, že známé fotky z tohoto místa moc neodpovídají aktuální realitě. Z řeky je totiž v podstatě potůček a k vodě musíme jít přes vyschlé břehy několik desítek metrů.
Zkoušíme projet podél kanálu proti proudu, což se ukazuje jako odvážný nápad. Hyundai Palisade je opravdu obrovské auto, a když se v protisměru zjeví karavan, jsou to opravdu centimetry, které nás dělí od skály a zrcátek druhého auta. Nic pro slabé povahy. Pod námi je totiž místy až 700m hluboká roklina. Snažíme se najít nějaké vhodné místo k focení, ale u těch nejkrásnějších míst není kde. Doporučuji tedy jet spíše po směru toku, kdy se vám bude lépe odbočovat na parkoviště. Nám se to podaří až po cca 10 kilometrech.
Zkouším něco vyfotit a vypustit dron, když v tom u nás zastaví záchranářské auto a za chvilku přiletí i vrtulník, který záchranáře nabere. Tipuju to na nějaký průšvih horolezců dole v kaňonu. Uděláme tedy jen pár rychlých fotek a pokračujeme směrem k pobřeží. Cesta je každopádně nádherná a dokonce bych řekl, že jedna z nejkrásnějších v Evropě, kde jsem zatím byl. Slíbil jsem si, že se tam musím ještě jednou vrátit s vhodnějším autem.
Směr Itálie
Cesta nás vede přes francouzský venkov, kde jsou všude kolem nás již odkvetlé levandule. Na jaro to tu musí být nádhera. Navigace nás neplánovaně pošle přes nejznámější úsek Rally Monte Carlo. Určitě znáte záběry z TV, kde auto projíždí přes skály podél srázu a cesta je lemována úzkými a krátkými tunely krátce po sobě. Moc fotogenické místo. Škoda, že nemáme více času na fotky a sluníčko už je taky docela nízko. Dole u moře zastavujeme natankovat a rozhodujeme se, že přespíme až v Itálii. U San Rema nic vhodného nenacházíme, tak musíme zůstat v přímořském městečku Bordighera. Za první den jsme tedy ujeli zhruba 600 km.
Ráno si chceme dát snídani na pobřeží s výhledem, což se nám nakonec daří. Pizza, croissant, cappuccino a výhled na moře, asi bych si na takový styl života zvykl. Dalším cílem je Lago di Garda. Už jsem tu asi popáté a líbí se mi tu čím dál víc. Zastavujeme dokonce na stejném místě jako minulý rok s Michalem. Pozdní oběd po asi 500 km dáváme v mé oblíbené restauraci Pizzeria Ristorante Meeting u města Riva Del Garda. Jejich špagety s mořskými plody jsem si tam dal poprvé v roce 2014 a i teď jsou skvělé! Rozhodujeme se, že zbývající cestu rozdělíme na dvě části a přespíme u Salzburgu. Za dnešek tedy asi 900 km.
Na hotelu nás přivítá milá recepční a otravný Italský páreček, který mi připadá, že je snad poprvé na dovolené. Jejich otázky na koupi Coca-Coly a co nejlepšího vidět v Salzburgu bych ještě pochopil. Ale ptát se v jednu v noci recepční jaký používá kondiciér už bylo i na mě dost. Můj pohled naštěstí recepční zachytila a vyzvala nás k odbavení. Myslím, že zkušeně vyřešila začínající konfliktní situaci, protože už jsem toho tam měl opravdu dost…
Směr ČR
Budíček nastavujeme na 7:00 ráno, protože nejpozději ve 13:00 musí být Hyundai Palisade zpět ve 450 kilometrů vzdáleném Uherském Hradišti. Cesta po rakouské dálnici uběhla už rychle a bez problémů. Tedy až na to, že můj pečlivě budovaný náskok ve hře s přítelkyní o to, jestli potkáme víc sportovních Porsche nebo Tesly, jsem prohrál na jediném parkovišti. Tam totiž stálo asi 20 Tesel a nabíjelo… Pro zajímavost, potkali jsme 56 Tesel a 49 Porsche ?. Celkově jsme za 25 hodin ujeli 1851 kilometrů se spotřebou 8,5l/100 km.
A co říci na závěr k Hyundai Palisade? Luxusní a pohodlné auto s příjemnou spotřebou a dostatečnou dynamikou na transevropské přesuny. I přes větší rozměry se s autem jelo příjemně a díky asistentům a adaptivnímu tempomatu nebyly problémem ani úzké cesty nebo zácpy. 3D kamera zase usnadňovala parkování v úzkých italských městečkách. Mít 5 dětí a nemít na dostatečně vybavené BMW X7 nebo X5, asi bych u něj taky skončil. Kompletní test Hyundai Palisade připravujeme v samostatném článku.
