„To bysme doteď jezdili na koních!“


Jestli jste někdy debatovali s fanoušky elektromobilů, určitě jste se setkali s otřepaným přirovnáním, že tak, jako se dřív přecházelo z koní na auta, tak je potřeba přejít ze spalovacích aut na elektroauta. Protože “pokrok přece”! Zkusím tu vysvětlit dva důvody, proč podobné přirovnání nefunguje.

Ten první je ryze faktický. Elektrická auta přišla na svět ve stejnou dobu, jako ta spalovací. Kolem roku 1832 nebo 1839 vznikl kočár poháněný bateriemi, pak se experimentovalo s elektrickými lokomotivami, v 1881 vznikla elektrická tříkolka a v 1888 něco, co se oficiálně považuje za první elektrické auto. První spalovací vozidlo postavil Karl Benz v roce 1885, tedy jen 3 roky před prvním elektromobilem.

Benz Patent-Motorwagen z roku 1885 je považován za první auto na světě

Konec 19. a začátek 20. století byl ve znamení souboje mezi elektrickými, parními a spalovacími vozidly a ještě na začátku 20. let 20. století byly elektromobily velmi populární. Jenže pak začaly silnice spojovat města a ukázalo se, že na delší vzdálenosti elektromobily nestačí. Zvítězily spalovací motory a umožnily nám zažít obrovský pokrok.

Pokud vezmeme v potaz tato fakta, pak by přirovnání spalovacích aut ke koním dávalo smysl pouze tehdy, pokud by někde na počátku civilizace sváděli koně souboj s pradávnými auty. Což se zjevně nedělo.

Elektrická auta už jsme tu měli. Byla to slepá ulička. Teď to zkoušíme znovu a doufáme, že už to bude fungovat. Je to naopak jako vracet se zpátky z aut ke koním.

Druhý důvod, proč srovnání kulhá, je složitější, ale mnohem důležitější. Nástup aut totiž znamenal obrovský pokrok. A lidstvo má rádo pokrok. Člověk je z povahy dobyvatel, průkopník, objevitel. Chce posouvat své hranice, vstupovat do neznámého a žít na hraně. Koně už nám dali vše, co mohli. Dá se na nich jezdit rychle, ale žádný kůň nepřekoná 300 km/h. Auta ano, to tehdejším konstruktérům a objevitelům muselo připadat neskutečně vzrušující. Navíc máme rádi stroje a rádi si s nimi hrajeme. Koně už nevylepšíte, motor ano. Co zvětšit objem, přidat válce, přidat kompresor nebo turbo? Těch možností bylo tolik a pro konstruktéry i obdivovatele techniky to musela být zlatá doba.

Koně máme jinak rádi, hlavně pod kapotou. A ty vzpínající se i na kapotě.

U toho si musíme uvědomit, jak se technika každé desetiletí posouvala dál a dál. Začalo se závodit, vyvíjela se vozidla pro armády, přišly muscle cary, přišla turbo éra, Group B i F1… Motory byly čím dál výkonnější, ale i čistější. A pak se to zlomilo, dostali jsme se do doby postmoderní, kdy místo posouvání hranic možného a obdivu k novým objevitelům jsme se stali konzumenti bezpečí, korektnosti a jistot.

Elektrická auta sice přichází s vidinou absurdních výkonů při zrychlení, ale ve všem ostatním spíš jen doufáme, že se vyrovnají současným autům, nebo že aspoň nebudou tolik ztrácet. Přicházejí ale i s něčím mnohem děsivějším – mnohem větší závislostí na infrastruktuře a s hromadou výbavy, která má za cíl vás donutit jezdit pomaleji, absolutně bezpečně a podle představ úředníků. Do budoucna už máte být jen pasažérem, obyčejným cestujícím – bez zvuků, bez emisí a bez možnosti se aspoň přiblížit limitům auta.

„Zábava“ 21. století v EU

Přechod z koní na auta byl něco vzrušujícího, otvírajícího nové a netušené možnosti. Přinesl s sebou zcela nová odvětví a posunul civilizaci významně dopředu. Svět je díky autům mnohem bohatší, menší a svobodnější. Kůň by vám nedopřál snídani v Římě, oběd v Ženevě a večeři v Paříži. Nenabídl by vám teplo a sucho za deště a sněžení. Neodvezl by tunu nákladu, nepomohl by vozíčkáři, nedopřál by komfort důchodci a nejspíš by si ho nemohla dovolit samoživitelka s dětmi.

Přechod ze spalovacích aut na elektroauta není vzrušující. Pro jejich fandy je “nutný”, pro autíčkáře spíše děsivý. Navíc je vynucený od politiků a odůvodněný diskutabilním bojem za lepší klima, byť na něj pravděpodobně nebude mít žádný vliv. Nové možnosti sice přináší, ale víc je těch omezení a kroků zpět. Svět nebude bohatší, protože elektrická auta budou méně dostupná. Svět nebude menší, protože jejich dojezd je omezenější a dobíjení trvá déle než tankování. Ve velké části světa navíc dobíjet nikde nelze. Do cíle se budou šourat i menší rychlostí, protože málokterý mainstreamový elektromobil se podívá nad 160 km/h. A rozhodně nebude svobodnější, protože ruku v ruce s digitalizací aut dorazí nové možnosti sledování, zasahování do řízení a omezování toho, co dělá život zábavnější a krásnější – radosti za volantem.

Ne, přechod ze spalovacích motorů na elektrické opravdu není jako přechod z koní na auta. A bylo by fajn, kdyby tenhle nesmysl a argumentační faul z veřejné debaty jednou provždy zmizel.

P.S.: Ještě si dovolím malý dovětěk s trochou optimismu. Přiznávám, že i elektrická auta mají potenciál, a věřím, že do budoucna nás něco zajímavého čeká. Jen už to bude jiné a je škoda, že kvůli tomu budou muset spalovací motory vymírat. Vkládám naději hlavně do Porsche a Lotusu, protože ti špatné auto udělat snad ani neumí. Mým černým koněm je ale – možná překvapivě – Dodge. V Evropě se totiž s nudnými a politicky korektními elektromobily spokojíme, ale američanům to stačit nebude – zvlášť u muscle carů. A od automobilky, která nám dala šílenosti se jmény Demon, Hellcat nebo Trackhawk očekávám věci s koulemi a duší i do budoucna.


Michal je původní zakladatel Revheada a tak se stará i o chod webu. Živí ho marketing, ale životní láskou jsou pořád auta. Nemá rád regulace a o to víc v silniční dopravě. Protože je konzerva, tak rád řadí manuálem a preferuje atmosféry s šesti válci a pohonem vzadu - proto jsou jeho srdcovkou starší BMW a Porsche.