Recenze: Baby Driver

Většinou tu píšem jen o autech, ale čas od času je potřeba udělat vyjímku. Nejen benzínem živ je revhead, občas musí i za kulturou. A když konečně do kin dorazí film o autech, který nemá v názvu slovo “zběsile”, je to důvod k oslavě. Nebo není? S Baby Driverem je to komplikovanější.

Režisér Edgar Wright má za sebou hodně zajímavých, svérázných a originálních filmů, které rozhodně nenudí. I Baby Driver je svým konceptem originální a je u něj vidět, že se tvůrci dobře bavili. To je vždy dobré znamení.

Příběh je naprosto triviální – hlavní hrdina odpracovává posledních pár jobů pro padouchy, chce s tím seknout, ale to samozřejmě nejde tak snadno, zvlášť když se padouši dozví o jeho holce. Klišovitá story, která byla zfilmovaná už tisíckrát. A stejně klasická je i struktura filmu – honička, romance, konflikt, honička, romance, honička, vyřešení konfliktu, the end.

Nás zajímají hlavně ty honičky, takže? Ano, spokojenost – drifty, zvuk motoru, skvělé záběry, výborná choreografie. Na druhou stranu, nejsou ničím revoluční, čekejte zhruba styl jako třeba u Johna Wicka. Ale jo, líbit se vám budou. Navíc jsou nastříhané tak, aby přesně seděly do hudby, která hlavního hrdinu všude provází (má pořád v uších iPod). Díky tomu film občas spadává skoro k muzikálu, jen většinou bez toho otravného tančení a zpívání. Hudební složka je tu opravdu důležitá a pokud ujíždíte na peckách 70. a 80. let, budete si chrochtat blahem. Na druhou stranu, pokud je vám míň než 40, je dost možné, že tahle hudba půjde úplně mimo vás.

Stejně tak půjde mimo vás pravděpodobně i tokání hlavního páru v romantických scénách. Oba vypadají sotva na 16 a projevují se podobným způsobem, takže film je bohužel i teenagerovská romance. S hudbou pro padesátníky. Trochu to filmu škodí, k hlavnímu problému se ale teprve dostáváme – tím je totiž hlavní “hrdina”.

Znáte ty blbečky, co lezou ve slunečních brýlích i do metra? Za všech okolností se tváří hrozně drsně, přestože jim ještě nevyrašil ani jeden vous? Tak tohle je hlavní hrdina – pořád v brýlích, ipod v uších, hrozně drsný výraz, supermanské schopnosti, tvář sedmiletého dítěte a jméno Baby. Jo, hlavní hrdina si skutečně říká Baby. Ne John, James, Jason nebo Rambo. Prostě Baby. A tomuhle máte fandit. Hraje ho Ansel Elgort, o kterém jste asi taky nikdy neslyšeli (pozor:  vaše dvacetiletá přítelkyně ho z nějakého neznámého důvodu bude znát velmi dobře, ale díky tomu ji do kina aspoň ukecáte snadněji).

Proti němu pak stojí tak geniální herci jako Kevin Spacey, Jamie Foxx nebo Jon Hamm. Hlavně tomu poslednímu budete fandit mnohem víc než Babymu. Tohle je asi hlavní problém filmu. Nicméně, pořád dobrá podívaná, pro petrolheady povinost. Ty honičky za to stojí a ten zbytek nějak překousnete.