O prvním srpnovém víkendu se konalo pokračování české série driftů, tentokrát na letišti v Hradci Králové. Na tento typ závodů se chystám poslední tři roky a v mé pomyslné sbírce doteď chyběl, takže konečně bylo na čase tento dluh odškrtnout. Vždy, když z dáli slyším řev vytočených motorů, naskočí mi vražedný puls a zrychlím krok, abych o něco náhodou nepřišel. Hradec nebyl výjimkou. Už při průjezdu “buzerákem” opuštěného vojenského útvaru, přes který se jede na závodiště, mi bylo jasné, že jsem tu správně.
Byl jsem mile překvapen, že se akce koná na polygonu s-drive. To znamená, že zisk provozovatele, který má peníze z “vybodovaných” řidičů se nyní rozšířil i o zisk ze závodních vozů, což mi připadá sympatičtější.
Diváků bylo v závodní neděli asi jen 200-300, takže se člověk mohl pohybovat dost v klidu i u polygonu, kde byl vrcholným vystoupením závod kategorie PRO. Jedná se o pár desítek zkušených jezdců, kteří jejichž stroje mají výkon mezi 250 až 1000 koňmi. Auta se při hlavním závodě stínovala, takže bylo zajímavé pozorovat 960 koní silnou Toyotu Supru vedle 286 koní “slabého” speciálu Michala Vychodila, který je i přes tento hendikep celkově na druhé příčce šampionátu. Nejsilnější vozy mají výhodu, že dokáží protivníka zahalit do kouře, a ten poloslepý pořádně neví, kde končí a začíná trať.
Je to také závodění neustálého opravování a přezouvání pneumatik. Pokud to někoho zajímá, sada zadních gum vydrží na tomto polygonu ca. 2-4 kola, plus zahřívací kolo. Tedy nějaký 1-2 kilometry neustálého driftu. Když Davidu Mourkovi na jeho E30 praskla poloosa, měl 5 minut na její výměnu, což zřejmě s přivřením oka pořadatelů stihl.
Vedle depa se nachází stará trať podobné délky, kde je možné se svézt v drift taxi za pár stovek nebo se dívat na vozy kategorie STREET, kde je vidět, že se jezdci teprve učí a že toho mají plné brýle. Kategorie PRO z dálky vypadá, jako jednoduché závodění, ale při pohledu do kabin jezdců kategorie STREET si člověk uvědomí, kolik let zkušeností za tím je.
Celkově to byla příjemná akce, která je na sympaticky malém prostoru a proto nesmírně divácky přehledná. O havárie není nouze a každých pár minut někdo skončil buď v kouři pneumatik, nebo v kouři zvedlého prachu, když se nevešel na trať. Za 150 Kč skvělá podívaná. Mimochodem vyhrál Petr Reichert, velice dobře známý nám, co sháníme náhradní použité díly na BMW. Možnost sledovat jeho více než 900 koňovou tmavě modrou E92, která se do zadní zatáčky řítí zahalené kouřem ve 130 km/h bokem, se mi zaryla hluboko do hlavy.
