Elektromobilu z Mnichova se tady věnuji už potřetí (první seznámení a zamyšlení nad provozními náklady) a snad už naposledy. Konečně jsem si ho totiž vyzkoušel na vlastní kůži. Sice jen krátce, ale i tak přinášíme první dojmy z toho, jaká je jízda s BMW i3.
Techniku už popsalo plno lidí mnohem lépe, takže jen v rychlosti připomenu – architektura auta se skládá ze dvou modulů – kabiny pro cestující z plastů vyztužených uhlíkovými vlákny a hliníkového podvozku, ve kterém jsou uloženy i baterie. i3 je tedy velmi lehká a těžiště je nízko. Elektromotor je vzadu, stejně jako příplatkový spalovací motor, který prodlouží dojezd. Poháněna jsou zadní kola.
Interiér je hodně prostorný a vzdušný. Zatímco v řadě 1 je kabina útulná, ale trochu těsná, z i3 je cítit obrovská vzdušnost. Pomáhá tomu i čelní sklo, které je posunuté hodně dopředu. Palubní deska tak před vámi působí jako takový velký stůl.
Za naprosto výbornou věc považuji mobilní aplikaci, která stále komunikuje s vozem, a informuje vás o dojezdu, stavu nabití, ale i o tom, jestli máte třeba zavřená okna. Ukazuje vám i polohu vozu a cestu k němu, umožňuje na dálku třeba zatroubit nebo začít auto vyhřívat/chladit podle toho, jak si přejete. Pokud je navíc i3 připojena do nabíječky, energii na ventilaci si bere přímo ze sítě, takže můžete přijít k vyhřátému vozu s plně připraveným maximálním dojezdem. Tohle je první reálně užitečná aplikace, která spojuje vůz s mobilním zařízením, a divím se, že jich na trhu není víc. Je to fantastická věc a rozhodně správný trend vývoje.
Jízdně mě i3 překvapila hlavně svou hbitostí. Opravdu zrychluje drtivě a přitom naprosto plynule. Chybějící zvuk motoru vás pak ani neupozorní na to, že najednou jedete 140, a vůbec o tom nevíte. V městském provozu bude i3 opravdu patřit k těm nejhbitějším. Když jsme u toho zvuku, ten mně osobně chybí hodně, ale plno lidí to řešit nebude. Při rozjezdu zní i3 jako hodně utlumené proudové letadlo, a tomu pocitu přidává i příjemně silné zatlačení do sedaček.
Velmi fascinující věc je rejd – tak malý poloměr otočení jsem zažil naposledy na kolotočovém autodromu. S i3 není problém se otočit na silnici o dvou pruzích! Další zvláštností jízdy je brzdící efekt při puštění plynu, který dokonce může rozsvítit brzdová světla i když se nedotýkáte brzdového pedálu. To je něco, co chce asi nejvíc zvykání, protože jinak se i3 ovládá naprosto intuitivně.
Na limit jsem i3 nehnal, ale v zatáčkách působí docela jistě, moc se nenaklání, s dálnicí taky nemá problém a navzdory úzkým devatenáctipalcovým kolům je podvozek příjemně komfortní.
Upřímně jsem z i3 mimo. Je to geniální koncept, navíc promyšlený do úžasných detailů. Pokud bych trávil většinu času ve městě a auta mě tolik nebrala, i3 by pro mě byla dokonalá. Ale chtěl bych ji? Já nejspíš ne – mně prostě chybí zvuk motoru, spojka, manuální řazení, ta zpětná odezva a určitá nedokonalost, kterou občas alibisticky nazýváme charakter. Je ale plno lidí, kterým bude i3 naprosto vyhovovat. Kromě vysoké ceny a relativně malého dojezdu s ní totiž není vůbec nic špatně. Pokud je tohle budoucnost, pak není čeho se bát. Ale než se do budoucnosti dostaneme, beru stejně drahou 125i kterýkoliv den v týdnu, bez mrknutí oka.
Random trivia nakonec – elektromobily mohou couvat dozadu stejně rychle, jako jet dopředu. V i3 je tak nastaven omezovač rychlosti dopředu i dozadu – dopředu na 150 km/h, dozadu se mi nepodařilo zjistit, ale snad kolem 20-30 km/h.
