Tenhle víkend jsem si zase užil českých dálnic a někde na trase Praha-Brno-Břeclav-Olomouc-Znojmo-Praha-Berlín-Praha znovu zjistil, jak efektivní jsou moderní turbodiesely. Na cestu jsem vyfasoval Superb se známým 2.0 TDI CR 170 k. Sice jsou ve střední třídě zajímavější auta a silnější i úspornější motory, ale Superb je příjemně vyvážená kombinace všeho.
Nejvíc mi na něm ale imponují jeho dálniční schopnosti, kdy trasu Praha-Brno vyřeší za hodinu a čtvrt a přitom k tomu potřebuje jen 6,7 l/100 km. Včetně všech současných omezení na D1 a mé těžké pravé nohy. A vím, že se spoustou aut by to šlo ještě mnohem lépe. Tohle je pro mě symbol efektivity a pokroku, který bychom měli každý den stavět na podstavec a oslavovat. Místo toho auta regulujeme a omezujeme ve jménu světlých zítřků.
Nafta vs. Elektřina
V přímém kontrastu s působivým dieslovým Superbem (nebo čímkoliv podobným) je pak třeba elektromobil BMW i3, jehož ceny byly dnes zveřejněny. V čistě elektrické formě 900 000 Kč vč DPH, s příplatkovým zážehovým motorem 1 050 000 Kč.
Superb 2.0 TDI (Active, 103 kW, 6st man) dostanete za 599 900 Kč. Získáte neskutečně prostorné, dospělé a slušně vypadající auto, se kterým můžete jet po dálnici komfortně 160 km/h a ujet tak přes 600 km. Nebo mnohem víc, když se budete s plynem krotit.
Téměř dvakrát tak drahé i3 s maximálkou omezenou na 150 km/h a dojezdem 160 km, resp 300 km v „hybridní“ variantě pak nedává příliš smysl. Ještě mnohem méně praktický je třeba Nissan Leaf, který přitom vyhrál anketu auto roku! Čemu dávají přednost evropští byrokrati a zelení, je jasné. Co ale upřednostňuje selský rozum, vidíme všude kolem.
Jestli vás elektromobily taky nepřesvědčily, tady můžete přestat číst. Pokud v ně ale stále věříte, třeba vás nakousne trocha matematiky:
Pokud se dá se Superbem jezdit za 6 litů, nafta stojí 37 Kč za 1 l a ročně ujedete 20 000 km, přijdou vás náklady na naftu ročně na 44 400 Kč. Finanční rozdíl mezi základním Superbem 2.0 TDI a hybridním i3 je 450 100 Kč. I kdybychom do i3 nelili benzín a elektřinu měli zadarmo, stejně by se nám investice vracela přes 10 let.
Srovnání s městským modelem z vlastní stáje vychází podobně – příjemné BMW 114d pořídíte za 627 000 Kč a pokud jezdí za 4,2 litrů/100 km, za stejných podmínek (cena nafty a nájezd) by návratnost i3 byla za více než 13 a půl roku. A to se vůbec nedostáváme k tomu, jak tyhle auta jezdí, vypadají, jak jsou praktická nebo jak si budou stát u dalšího prodeje.
Reálně zelené řešení
A ještě příklad pro ty, co chtějí být maximálně zelení. Za 70 000 Kč si kupte ojetou Toyotu Aygo 1.0 VVTi (benzín je ekologicky „čistší“ než nafta) – montuje se v Kolíně, takže odpadá převoz neekologickými nákladními loděmi. Její konstrukce je hodně jednoduchá a znak Toyoty dává naději na vysokou spolehlivost.
Koupí ojetiny navíc vůz v podstatě recyklujete – je to mnohem rozumnější, než kupovat nový, protože výroba je ekologicky nesmírně náročná. V případě elektromobilů to platí násobně – baterie jsou hodně špinavý business. Proto je „šrotovné“ takový nesmysl z ekonomického, ale i ekologického pohledu. Protože jako ekolog jezdíte většinu roku na kole, stáčí vám nájezd 10 000 km a s Aygem se dá pohybovat kolem 5 l/100 km. Ročně tedy utratíte za phm 18 500 Kč, což by se vám s novou i3 (finanční rozdíl 980 000 Kč) vrátilo za krásných 53 let.
Aby bylo jasno – věřím, že i3 bude mezi elektromobily jeden z nejlepších a podle posledních reakcí je celkem možné, že bude i relativně zábavný. Taky uznávám, že srovnání Superba a i3 vůbec není fér a že nové technologie něco stojí. Dokonce věřím, že jednoho dne mohou být elektormobily náhradou za dnešní spalovací motory. Chci ale, abychom k tomu došli přirozenou tržní cestou. Protože teď to vypadá, že vznikají hlavně jako úlitba úředníkům, aby automobilkám dovolili stavět pořádná auta.
