Petr, náš kamarád a dlouholetý člen Revhead Society, začal jezdit rally, a nás dlouho zajímalo, jaké to je. Už tento víkend (15.-17. srpna) bude soutěžit i na naší oblíbené Barum Rally, a tak jsme využili příležitost ho vyzpovídat.
Ahoj Peťo, my se známe už pár let a ty jsi byl v podstatě u začátku Revhead Society. Na tento rozhovor jsem myslel už dlouho a protože máme před startem Barum rally, tak mi dovol začít od úplného začátku. Jak ses vůbec k rally dostal? Když jsem tě poprvé uviděl na startu Mikuláš Rally – tehdy ještě na místě spolujezdce – tak mě to překvapilo, protože jsem tě měl spojeného spíše s okreskovým ježděním.
Ahoj Jirko, zdravím všechny revheady. Otec měl autobazar již v roce 1997, a od té doby se motám kolem aut. Samotné rally bylo u nás doma zakázané téma – „rozbít hubu ti můžu i já sám, a nebude to stát balík peněz“ – to byla vždycky jeho odpověď. Nemám mu to za zlé a dnes ho vlastně i chápu, když se podívám, co to stojí za úsilí a peněz… ale je to vášeň, droga, závislost.
Mé první začátky v rally se datují do doby, kdy jsme na Vánoce dostali od taťky volant k PC, který měl vibrace (a nevracel se jen hloupě doprostřed osy) a k tomu dnes už legendární hru Richard Burns Rally. Psal se rok tak 2005. Proseděl jsem u toho hodiny a hodiny a věděl jsem, že si to chci jednou alespoň zkusit. Ale vždy to bylo mimo mé možnosti. Okreskové ježdění mám rád, miluju vlastně všechno, co voní po benzínu. Ale rally byla, je a vždycky bude srdcovka.
Poprvé k opravdové rally jsem se dostal dva roky zpět, kdy mě oslovila kamarádka od švagrové. Její přítel David dělal navigátora a sháněl podporu právě na tebou zmiňovanou Barumku. Domluva byla rychlá a kluci mi za podporu slíbili svezení v opravdové závodničce. Asi měsíc po Barumce se mi ozval David, že chce jet Mikulášskou Rally, a jestli si nechci zkusit roli navigátora. Neváhal jsem ani vteřinu, tehdy jsem ani netušil, do čeho jsem se uvrtal – v dobrém slova smyslu. Kluci mi sehnali potřebné vybavení, sedačku, nastavili jsme pásy a začátkem prosince jsme vyrazili vstříc novým zážitkům. A že to byl zážitek!
Ještě před samotným startem, na přejezdu, jsme skončili v keři, zabodnutí čumákem dolů. Tam jsem si uvědomil, že navigátora už nikdy dělat nechci a pokud sednout do auta, tak jedině jako jezdec. Závod jsme úspěšně dokončili a zanedlouho padl návrh, že bych si auto mohl klidně na závod půjčit. Asi nemusím zmiňovat, že jsem opět neváhal ani vteřinu. Udělal jsem si licenci, zdravotní prohlídku, nakoupil nějaké vybavení a najednou jsme stáli na startu Valašské rally. Dodnes obdivuju Romana Martiniska, že si se mnou sedl do auta. Nikdy jsem nic nejel „naostro“ a on mi stejně věřil. Za to mu obrovské díky!
Paráda! Jak moc finančně i časově náročné je absolvovat celou sezonu v rally? Dokázal bys mi říct, kolik byla tahle prvotní investice do vybavení a co pro tebe znamená účast třeba na zmíněné Barum rally?
Jasně, já to bral ze začátku trošku s rozumem. Nešel jsem a nekoupil jsem hned to nejlepší. Bral jsem to nějak postupně, ale když to člověk sečte – spodní prádlo, kombinéza, boty, rukavice, sedačka, helma, hybrid (proti zlomení páteře), tak ten „vstup“ je v hodnotě pěkné dvojkové Octavie. Samotný závod pak dohromady vychází tak na pětkového Golfa v normálním stavu. Jen pro porovnání, když chcete jet dnes Barumku s autem kategorie Rally2 (Fabia, Yaris, apod ), tak vás jen ten závod vyjde hodně přes milion korun. Možná si dokážu představit milion a půl. To vše je ale verze pronájmu. Když člověk auto vlastní, jsou ty náklady daleko menší, když pomineme vstupní investici – nákup auta.
A co tvoje auto? Mohl bys nám o něm něco říct? Jak ses k němu dostal?
Rád, je to Nissan Micra K11, kterou chystá a vlastní Jirka Pohlídal. On sám na ní začínal, stejně tak třeba Dan Polášek nebo Honza Španěl. První dva závody jsem jel s Microu, který byla spíše „Nková“ a postavila se v roce 2024. Na ten začátek úplně super, i když jsme ladili porodní bolesti a byl to malý boj o přežití.
Na Rally Tatry mi Jirka nabídl jet s „Áčkovou“ Microu – originál po Miroslavu Tarabusovi, na které vyjet titul v MČR tuším v roce 2002. Již po 1. městské RZ v Tatrách jsem řekl, že do té slabší už rozhodně nesednu. Letos děláme na autě spousty úprav a vývoje. Začalo to na začátku letošního roku, kdy se Jirka rozhodl postavit nový motor (naléhal jsem, že to nejede). Takže komplet nový vnitřek, ostré vačky, tvrdší pružiny na ventilech, 4-klapka, olejový catch-can, k tomu se přidal samosvorný diferenciál a kratší stálý převod. Z motoru se nakonec podařilo vytáhnout 145 koní, což je na atmosferickou 1. 3 pěkný výsledek. Když vezmeme v potaz váhu auta (kolem 800kg) tak je to nástroj, který poráží soudobé vozy.
Nyní se do auta montuje sekvenční převodovka. Vše se dělá v rámci homologace třídy RN10, kterou jedeme letos v rámci malého mistráku (a hodláme se bít o přední příčky). Ta povoluje tehdejší dobové úpravy z daných tříd. Vzhledem k tomu, že existovala Micra Kit Car, kterou tu sekvenci měla taky, je povolené ji tam dát i teď.
Takže tvé auto má i rodokmen s potenciálem růstu hodnoty, ne? Sekvenční převodovka je jedna z věcí, kterou jsem vždycky chtěl vyzkoušet. Už si měl čest nějakou ovládat? Každopádně to už se bavíme o kolika pětkových Golfech?
Ano, historii má hezkou. Pokud to někdo (včetně mě) neomotá kolem stromu nebo něco, tak to jen poroste. 🙂 Se sekvencí mám něco málo odjeté na motokárách, ale to se bavíme o pár desítkách kol, v závodničce jen pak jízda z STK na dílnu. Takže teď Barumka bude spíše edukativního rázu. Co se týká ceny sekvenční převodovky, je to jedna z těch dražších položek a cenově se dá sehnat, ve slušném stavu, kolem 6-7tis euro.
Jak tě tak poslouchám. Nezvažoval jsi třeba cestu pořízení novější techniky typu Opel Adam Cup, případně nějaké starší R2? Nebylo by to finančně výhodnější než úprava sice kvalitního, ale pořád již skoro historického vozu?
Loni jsme zvažovali koupi Opel Adam Cupu, ale mé předtuchy se letos vyplnily. Měl jsem obavu, že se jedná o techniku už malinko starší – hůř se shání náhradní díly, dost věcí si člověk musí nechat vyrobit atd. Pokud vše půjde podle představ a to hlavně v podnikání, tak chceme kupovat na konci sezony Renault Clio Rally5. Je to taková náhrada za Adam Cup. Je to však všechno jen a jen o penězích a ničem jiném.
Co se týče Micry, jak jsem již říkal, vlastník je Jirka Pohlídal. Za mě je to nejekonomičtější vstup do rally jaký dnes jde. Škodovky dost padají na technice, Hondy občas taky. Nissan (musím zaklepat) zatím takové problémy nemá. Na příští sezonu bude minimálně ta druhá Micra k pronájmu. Je tam technika, kterou měla ta, se kterou jezdíme do teď. Takže pokud by někdo měl zájem, rád předám více informací.
No a pokud nám klapne Clio, bude k mání i druhá Micra se sekvencí. Ta má potenciál vyhrát třídu, porážet Adamy, auta kategorie Rally5, a jiné soudobé vozy. Jen tak lehce odbočím, nám se s Kačkou podařilo na Plzni celkově porazit i Fabii R5. Ale to bylo spíš víkendovým tempem řidiče Fabie. Pro Jirku je Micra srdcovka a jsem přesvědčený, že by radši prodal barák než se zbavoval Micry…
Rozumím. Tady už se každopádně dotýkáme budoucnosti. Mas nějaké dlouhodobé plány? Kde se třeba vidíš za pět let?
Fuuuu! No budu se opakovat, je to jen otázka peněz. Samozřejmě je tam spousty dalších nuancí, základ je ta chuť a zapálenost do dané věci. Je spousta závodníků, kteří si tím jen žehlí ego, že dokážou utáhnout takové a makové auto (nebo prozávodit barák a skočit zadlužení), tam se rozhodně neřadíme. Milujeme to, a pokud je šance, tak jdeme závodit. Tou šancí myslím i to samotné shánění peněz, příprava vozidla, čas atd. V tomto ohledu asi absolutně nedokážu odpovědět, ale pokud by se našel silný partner na závody, který by nás podpořil, a bude se dařit, tak si troufnu říct, že by jsme se mohli pohybovat už ve čtyřkolkách. Klidně i stará R5ka, ona je dnes finanče asi výhodnější než dnešní Rally3. Každopádně uvidíme.
Krásné plány! Každopádně jsme se dotkli citlivého téma sponzorů. Platíš si všechno sám nebo už se nějaký sponzor našel?
Děkujeme. Třeba to klapne! Sponzoři, ano, to je dnes dost ošemetné téma. Od firem, kterým motorsport nic neříká, je nulová šance něco získat. Mě osobně podporují dva srdcaři. Není to sice moc v rámci rozpočtu na sezonu, ale jsem neskutečně vděčný i za to. Snažíme se je na oplátku propagovat na soc. sítích, vozíme jejich firmy hrdě na autě. Takové sny a pohádky o tom, že mě to jednou bude živit, mě dávno opustily, takže ano, dá se říct, že si téměř vše platím sám. Kluci se mi smějí, že nemám přítelkyni ani manželku, tak si to můžu dovolit.
Klidně ty sponzory vyjmenuj. Já myslím, že takoví srdcaři by měli mít taky svoji chvilku slávy!
Rád bych, můžu zmínit Jožku Zderčíka – ZGM tech, ale ten druhý o nic takového nestojí.
Dobře. Kdyby ti dal někdo na výběr. Staré WRC, Kitcar a Rally Legendy a nebo Rally2 a MS. Co by sis vybral a proč?
To je dobrý dotaz. A asi opět neodpovím jednoznačně. Vyrůstal jsem na Colin Mc Raeovi, Burnsovi, Loebovi. A ta stará technika mě asi láká malinko víc. Je to asi tím, že tam člověk musí to auto víc řídit. Tím nechci říct, že by se Rally2 řídila sama. Nemám s tím absolutně zkušenost. Jen co jsem se bavil s lidmi, kteří mají ty možnosti, tak Fabia Rally2 je neuvěřitelně hodná a poslušná. i20ka už je víc taková surová.
Rally2 jsou ale asi daleko rychlejší auta, víc a víc se jezdí hlavně na stopu za co nejlepším časem a tak se ty auta i staví. Dřív to bylo malinko jiné, alespoň z mého pohledu. Víc surové, víc mechanické – a to se mi líbí víc. Ta rychlost byla daleko víc zasloužená. Možná když ten rozhovor zopakujeme za rok, a já pojedu Rally5, tak ti řeknu srovnání aspoň v těch slabých autech. Takhle se to říct nedá. Když bys mě ale postavil před RZtu, a tam dal Fabii WRC a vedle Fabiu Rally2 tak sedám do WRC a ani neváhám.
Myslím, ze správná odpověď! Jen už i ty historické WRC jsou skoro všechny uškrcené, aby to něco vydrželo. Máš i nějakou vysněnou soutěž? Jsi spíš typ, který by rád jezdil šampionáty v Česku nebo bys rád objevoval nové tratě třeba v různých zemích?
Je to jak říkáš, těch dochovaných originálů je strašně málo, a kdo je má, tak si je cení. Přeci jen je to historie. Kdo ale sám staví repliku, tak mi přijde spíš opak – cpou tam ty koně hlava nehlava. K těm soutěžím. Mám asi pořád stále málo odjeto, takže zatím objevuji české RZty, které jsou náročné a přitom krásné.
Co se týká českého snu, tak to je zajet si legendární Pindulu na Barumce. Tu jsme zatím nejeli. Dlouhá, uskákaná, v lese, rozbitý asfalt! No prostě krása! Když to ale vezmeme v globálním měřítku, tak bych si jednou chtěl zkusit Finsko. Je to nad mé lidské chápání, jak to borci letí. Ve 140kilometrové rychlosti naletí do zatáčky dveřmi napřed, v půlce zatáčky vyletí do vzduchu, protože je tak situovaná, dopadnou a letí dál! Nechápu to, ale neskutečně mě to láká.
Byli jsme se jednou podívat i ve Švédsku na WRC a když jsme přišli k první RZ a proletěl Tänak, zůstala mi jen otevřená pusa! Nádhera, nádhera, nádhera! Všem doporučuji něco takového zažít. Když pak jedou na těch soutěžích Rally2 hned po WRC, tak vám to přijde jako zpomalený film. Ne že by jeli pomalu, ale to tak neskutečně letí ty WRC! Vždyť to určitě taky znáš!
Ano, byl jsem ve Finsku a přesně tyto tvé dojmy podepisuju! Jak vypadaly tvoje začátky. Dával ti někdo rady do začátku? Jak ses učil? Trénuješ nějak specificky?
Moje začátky? To bylo něco ve stylu: “tady je moře tak plav!“. Jedno letišti v Biskupicích, kde mi Jirka ukázal, co a jak se ovládá, jak se s tím zhruba jezdí a to bylo vše. Zpětně lituju, ze jsem ho nepožádal o víc rad. Zkušenosti má mnoho a je co rozdávat. Roman Martinisko, můj tehdejší navigátor mi pak ukázal, co a jak si psát v rozpisu, tam to bylo lepší. Několikrát jsme se sešli, zkoušeli, psali, jezdili. Vše ale už jen v civilním autě.
Pak přišla zmíněná Valaška, nějak jsme si napsali rozpis, který jsme pak konzultovali večer s Jirkou. To děláme do teď na každé soutěži a jsem za to vděčny. V sobotu ráno jsem se vydali na start a od začátku to byla totální tragédie! Absolutně jsem nevěřil rozpisu, bylo to i seznamovaní s autem samotným.
Aby toho nebylo málo, hned na první RZ se nám zavzdušnily brzdy. To nás trápilo celou první sekci. V servisu to kluci opravili (byl vadný odvzdušňovák) a jeli jsme vstříc druhé sekci. Na startu 4. RZ nám auto skoro chcíplo – začalo blbnout podávací čerpadlo. A to nás trápilo až do konce. Když to shrnu, tak v první polovině to auto nebrzdilo, v druhé nejelo! Chyby se však odladily, nastavil se jinak podvozek a jeli jsme na Kopnou. Tam už to bylo lepší, ale stále jsem nevěřil vlastnímu rozpisu. Pochopil jsem, ze být jen rychlý na rally vůbec nic neznamená.
Třetí zavod byl Rally Tatry v Popradu. Tam jsme startovali s daleko našlapanější Microu. Ta mi sedla hned! Cítil jsem se komfortně a druhé místo ve třidě bylo na třetí závod velmi slušné. Od té doby se učím z onboardů, co si kdo jak píše a značí, pak si to sám přidávám do rozpisu a dost mi to sedí. I co s tyká navigátora. Zjistil jsem, ze mi ženský hlas sedí daleko víc a proto jsme začali jezdit s Kačkou Pohlídalovou. Přípravy zatím neřeším až tak extrémně. Snažím se udržet na vaze, nebo něco občas shodit, občas trénuji postřeh a když mam volný čas v práci, tak sleduju onboardy z loňských RZ dané aktuální soutěže kterou pojedeme. Ne že bych se chtěl naučit ty tratě nazpaměť, ale abych se snažil zapamatovat do paměti zákeřné pasáže a vyvarovat se pak zbytečným chybám.
A neuvažoval jsi, že bys vyzkoušel roli nějakého auto(rally)kouče?
Leo Pavlík, legenda české rally, vede talent centrum. Jirka k němu chodil taky, ale tam je potřeba mít dost volného času a vše ostatní přizpůsobit této přípravě. Na to já upřímně čas nemám. Pokud přestoupíme do Rally5, tak ale určitě oslovím někoho, kdo s tím vozem má zkušenosti a mile rád si nechám poradit. Na zbytek jsem ale dost tvrdohlavý člověk a ikdyž mi někdo poradí co a jak, stejně si to udělám po svém.
Rozumím. Dotkli jsme se i tématu, že podnikáte v oblasti obchodu s vozidly. Vím, že jsi za tu dobu, co tě znám, mel možnost sedlat několik sériových sportovních aut. Která se ti líbila nejvíc?
Asi malinko překvapí, ale za mě největší „fun factor“ měla Mazda MX-5 NB. Byla to tehdy ta slabší 1.6ka, půlka hlavy mi trčela ven z auta, ale dalo se s tím držet daleko silnějších aut. Tímto bych rád pozdravil Lukáše Skovajsu. On si myslím dobře pamatuje na Jankóv Vršok. Miata byla fakt hračka a čím víc ji člověk ždímal, tak tím větší to byla sranda. Samozřejmě svatý grál je 911ka, to mi dáš asi zapravdu.
Mám teď splněný dětský sen, Hatchová Impreza STi, kterou mám jako auto na denní ježdění. Ta však potřebuje hodně úprav aby to bylo v použitelném stavu na nějaké okreskové dovádění. Uložení je měkké, takže ve vyšších rychlostech to naháníš po cestě, motor bez úprav moc nevydrží… Ale ten zvuk a to charisma je kulervoucí. Ještě když je modrá se zlatými koly!
Suprová je i BMW M2 Competition, první generace. Na to, že je to docela moderní technika, tak jsem se nemohl zbavit pocitu, že sedím v BMW e46. Co se týká E46 tak se dá se říct, že jsem si prošel úplně vše. Od 1.6ky benzínové až po M3. Řady E90 už mi přišla nekomunikativní co se týká jízdy, ale k tomu bys mohl říct víc asi ty, ne?
Tu MX5 si pamatuju. Měl jsi ji docela dlouho na tvůj styl. Ohledně srovnání e90 a e46 je to na další povídání. Každopádně díky za rozhovor a jestli mas ještě něco na srdci, tak je to teď tvoje!
Ona si ji nechala pak mamka, já byl fakt velký na to auto. Ano, o tom se někdy rád pobavím, je to, jak říkáš, tenký led. Děkuji za rozhovor! Moc vám fandím v tom, co děláte. Měl jsem x krát možnost být u vaší akce, vždycky to mělo patřičnou kulturu a ten správný petrolheadský nádech. Jen mě štve, že se poslední dobou kryje vaše akce s nějakýma závody. Těším se až zas vyrazíme a pokecáme. Ještě jednou děkuji a ať se daří!
Taky dekujeme za přízeň přejeme hodně štěstí za volantem, na soutěžích i mimo ně!
