Zatímco většinu národa ranní sníh v kombinaci se změnou času moc nepotěšil, já po půl roce nadšeně běžel nastartovat BMW Z4 a vyrážel hledat silnici na sněhové blbnutí. To mimochodem vůbec není tak jednoduché. V Brně a nejbližším okolí sice sněžilo hustě, ale na silnici se sníh rozpouštěl a bylo jen mokro. Čas vyrazit do hor…
Respektive do kopců. Je totiž fascinující, že rozdíl pár desítek metrů nadmořské výšky už znamená úplně jiné podmínky. Takže jsem strávil dopoledne v Moravském krasu. Projezdil si pár silnic a vyšplhal (cesta připomíná trasu závodu do vrchu) na parkoviště u propasti Macocha. Už jsem tam dlouho nebyl, a když nikdo neprudil se vstupným (byl jsem tam široko daleko sám), šel jsem se kouknout i na propast.
Samotné parkoviště bylo ale zábavnější – čerstvý nerozježděný sníh a nikde nikdo. Tak jsem se šel klouzat :). Pak se jelo dál a s přestávkami jsem jezdil až do půlnoci. Každých pět minut se z rádia ozývaly katastrofické zprávy o bílé tmě a kalamitách a ať řidiči raději nikam nejezdí a jak je to řízení hrozné. Pro mě to byl naopak jeden z nejlepších dní za volantem. Měl jsem sice hodně horkých chvilek a s kompletně vypnutou trakcí to bylo jedno kontra za druhým, ale když máte srdce až v krku a věnujete se řízení na 120 %, jsou to ty nejuspokojivější a nejzajímavější chvíle. A s autem, které máte jen půjčené a na jehož opravu v žádném případě nemáte, vám stříká adrenalin až z uší.
Když jsme u toho auta, jsem rád, že je tahle Z4 ještě atmosférická, a mrzí mě, že nově už se prodávají jen verze s turbem. Hlavní slabinou byla dnes ale elektronická parkovací brzda – stupidní nápad, zvlášť u zábavných aut. Co bylo špatně s normální pákou? Jinak si ale Z4 vedla skvěle a dojel jsem mnohem dál, než jsem čekal. Ono se s ní opravdu dá jezdit celý rok, xDrive není potřeba ;)
