Test: BMW 750i xDrive

Současná sedmička šesté generace už je na trhu 7 let a začíná pomalu vyhlížet svůj důchod. Její nástupce už je za dveřmi a podle všeho bude hodně věcí jinak – od dvou řad světlometů, stejně jako nedávno představený facelift modelu X7, až po elektrické ústrojí ve variantě i7. Dnes se ale vrátíme do normálního světa – k normálním světlům a svižným osmiválcům: BMW 750i.

Kontroverzní facelift přinesl v roce 2019 sedmičce výrazně větší ledvinky, než na jaké jsme byli zvyklí, ale po pár letech už je s takovou nechutí nevnímám. Přece jenom, nová M4 zcela změnila definici velkých ledvin, takže sedmička vypadá vlastně ještě celkem normálně. Testovanému kusu ještě pomáhal M-paket s krásnými 20” koly a zároveň elegantní šedostříbrná metalíza Donington Grey spojená s lesklými černými exteriérovými prvky Individual shadow line. Jak stříbrná a šedá auta nemusím, tahle specifikace se vážně povedla.

Interiér BMW 750i

Moje překvapení pokračuje i uvnitř, protože hnědou kůži bych v šedém autě nečekal, ale i tahle kombinace funguje v BMW 750i parádně. Kvalitní sedačky a jemnou prošívanou kůži v téhle třídě čekáte, ale mně utkvěla v paměti hnědá stropnice z alcantry, která byla velmi příjemná na omak. Materiály celkově jsou na výborné úrovni.

Kdybych ale něco musel kritizovat, čekal bych trochu svébytnější styl středového panelu. Ten je téměř stejný jako v libovolné pětce, trojce nebo, bohužel, i zet-čtyřce, včetně volantu a přístrojového štítu. K srdci mi moc nepřirostla ani tlačítka na středovém panelu, která sice byla hezká a z pravého leštěného hliníku, ale odezva byla slabší a občas jsem nevěděl, jestli jsem tlačítko zmáčkl nebo ne. Na druhou stranu, díky bohu za tlačítka, v nové S-Classe a A8 bych na ně s láskou vzpomínal. 

V interiéru bych ještě vypíchnul perfektní odhlučnění. Když jsem poprvé zatroubil, pobavilo mě, že jsem ho téměř neslyšel. Naopak, perfektně vyladěné audio od Harman Kardon slyšíte perfektně.

Technika

Vlajková loď BMW je samozřejmě plná techniky, ale to bych tu mohl psát hodiny a vás by to stejně nezajímalo. Takže jen zmíním, že bezdrátový CarPlay fungoval bezvadně (to fakt není samozřejmost, to se mi v žádném BMW ještě nikdy nestalo), že přístrojová kaplička chce trochu zvykání a chyběla mi větší přizpůsobitelnost a že laserové světlomety, včetně nočního vidění na hlavním displeji, patří k tomu nejlepšímu na trhu. 

Kabina je zajímavá kombinace prostornosti a útulnosti. Za volantem rozhodně nemáte pocit, že si vezete obývák. Pomáhá tomu i natočený středový panel, vše je pěkně po ruce a sportovní sedačky vás hezky svírají. Vzadu naopak prostor vnímáte – nad hlavou, pro nohy i do šířky. Vzdušnosti pomáhá i panoramatické střešní okno. Mezi zadními sedačkami mě ještě zaujal tablet od Samsungu, ale na hraní nebyl čas. Od toho je tu V8 a výborný podvozek.

Motor

Po odchodu dvanáctiválce je přeplňovaný 4,4 V8 v BMW 750i nejvýkonnějším a nejdražším motorem v sedmičce. Má 530 koní a 750 Nm. Za všech okolností je drtivě silný a výkon vám nikdy chybět nebude. I přes pohotovostní hmotnost 2 040 kg vás vystřelí na stovku za 4 vteřiny. Má i výborný zvuk a překvapivě dobrou spotřebu. Klidně se dá pohybovat kolem 10-11 litrů. Jeho hlavním projevem je ale pružnost a připravenost okamžitě vyrazit dopředu. Celkový projev je velmi agilní.

Od takhle velké limuzíny očekáváte rozvážnost a trochu lenosti, minimálně v nižších otáčkách, ale tenhle osmiválec je pořád hrozně natěšený. Přitom je to stále ten proklínaný N63, který začal svůj život už v roce 2008, a u Fkových BMW se proslavil svou děsivou nespolehlivostí. Jenže v letech 2012, 2016 a 2018 si prošel modernizacemi, které ho měly hlavních problémů zbavit. U nového vozu samozřejmě po týdnu nemůžu posuzovat spolehlivost, ale dobré znamení je, že u motorizace 50i se doporučují modely po 2016, kde je spolehlivost vyšší, takže G11 po faceliftu by už mohla být relativně bezpečnou volbou. Ale zpátky za volant.

Jak jezdí

Jízda se sedmičkou má několik poloh. Asi nejpřirozenější talent je proplouvání provozem v nejkomfortnějším režimu. Je to mimořádně pohodlný a kultivovaný parník, ze kterého sálá majestátnost a elegance. Většinou se příjemně pohupuje, jen některé pražské kočíčí hlavy se dokonale utlumit nepovedlo. Na druhou stranu, Praha je silný soupěř i pro ta nejpohodlnější auta na světě, takže to přejdu. Druhá rovina přichází po sešlápnutí plynu a přepnutí do sportovního režimu. Týden před testem jsem jezdil s M2 a v 750i jsem měl pocit, že zrychluje ještě lépe. Má až překvapivé sportovní nadání, i v zatáčkách, a její velikost vůbec nevnímáte. Taková “maskovaná agilita” – to ji asi vystihuje nejlépe.

K převodovce nemám co říct, funguje výborně, a o xDrivu asi taky nemá smysl psát, protože u BMW 750i je standardem. Zadokolku lze koupit jen u šestiválců 740i a 730d. Pozitivní ale je, že o systému vůbec nevíte a rozhodně neotupuje jeho vlastnosti tak, jak mi to připadalo třeba u trojek. Na to má mnohem větší vliv váha a velikost sedmičky. 

Závěr

Takže co jí vytknout? Asi chápete, že u toho nejlepšího z Mnichova se chyby hledají těžko. Kdybych něco opravdu musel vypotit, tak bych čekal trochu opulentnější palubní desku, ze které bych měl větší pocit vyjímečnosti, ale to je asi všechno. A tohle je velmi subjektivní. Plus, u konkurence je vidět, že doby dřevěných masivů už jsou pryč, takže ani tahle moje výtka neobstojí. Tahle sedmička má k dokonalosti opravdu blízko, ostatně, za cenu od 3 162 848 Kč to asi čekáte.