Test: Ford Crown Victoria


Dnes se podíváme na auto, které se stihlo stát legendou ještě za svého života. Za to vděčí hlavně vedlejším rolím snad ve všech hollywoodských akčňácích za posledních 25 let: Ford Crown Victoria. Auto tak silně spojené se svou rolí taxíku, policejního interceptoru a nenápadného povozu vládních úředníků a různých agentů, že poslední čtyři roky svého života se prodávala jen flotilovým zákazníkům.

Jméno Crown Victoria u Fordu sahá až do roku 1955, kdy se objevilo jako název nejvyšší výbavy u modelu Fairlane. Pak se na dvě dekády odmlčelo a vrátilo se až na Fordu LTD, opět jako název nejvyšší verze. Samostatný model Crown Victoria byl představen až v roce 1990 a do výroby vstoupil v lednu 1991. Byl to největší sedan automobilky a jako pravověrný zástupce kategorie “full-size sedan” měl karoserii posazenou na rám, pohon zadních kol, čtyřstupňový automat a vidlicový osmiválec 4.6 l, stejně jako jeho sourozenci Mercury Grand Marquis a Lincoln Town Car. Na délku měly téměř 5,4 metrů a váha se pohybovala kolem 1700-1750 kg.

Druhá generace, se kterou se dnes svezeme, přišla na trh v prosinci 1997, v roce 2003 pak následoval menší facelift a rozsáhlé změny na podvozku. Čtyřstupňový automat ale zůstal, stejně jako 4.6 l osmiválec. Jeho výkon ale narostl na 200 koní, v roce 2001 dokonce na 220 a v roce 2003 na 224 koní. Asi si umíte představit, že ani tento nárůst neudělal z 1840 kg těžkého sedanu sporťák.

Mimochodem, po celou dobu se tyto pojízdné symboly Ameriky ve skutečnosti vyráběly v Kanadě. Na druhou stranu, továrna St. Thomas se nacházela jen cca 100 mil od Detroitu a k americkým hranicím měla blíž než k jakémukoliv většímu kanadskému městu.

Kolem 2006 se soukromé prodeje propadaly až pod 3000 kusů za rok, což bylo 18x horší než u sesterského Mercury Grand Marquis. Celkové prodeje se však držely kolem 62 tisíc kusů ročně, takže pro rok 2008 Ford prostě odstranil Crown Victorii z veřejné nabídky a nabízel ji už jen taxislužbám, státním agenturám a půjčovnám skrz Ford Fleet. Jako náhrada pro soukromé zákazníky byl představen model Five Hundred postavný na základech Volva S80, který se časem proměnil v nový Taurus 5. generace. Poslední kusy Crown Victorie sjížděly z linky v roce 2012 a mířily na blízký východ, především do Kuvajtu a Saúdské Arábie, kde se velkým americkým sedanům dařilo.

Zajímavostí je, že pro tyto dva trhy byla Crown Victoria nabízena i v prodloužené variantě – s delšími zadními dveřmi. V USA byla tato varianta vyhrazena hlavně taxislužbám. Což vysvětluje, proč soukromé a policejní Crown Victorie mají trochu jiné proporce, než žluté taxíky. 

Díky ukončení výroby hlavního konkurenta v podobě Chevrolet Caprice v roce 1996 měla Crown Victoria dlouho téměř monopol na policejní vozy a taxíky. Málo se ví, že taxíky jsou prodloužené verze.

Když jsme u policejní verze, stojí za zmínku, že „Crown Victoria Police Interceptor“ (oficiální název) má oproti standardnímu modelu několik modifikací. Externí chladič oleje umožňuje mnohem delší zatížení motoru bez rizika přehřátí, motor má jiné sání a výkon 250 koní, dveře jsou vyztužené kevlarem a nabízí tak ochranu proti střelbě a podvozek je tužší. No a kusy, které se dostanou do hollywoodských honiček jsou modifikovány ještě výrazně víc. Což si uvědomíte v momentě, kdy sednete za volant civilní verze z půjčovny…

Když vyrostete na Hollywoodu 90. let a při návštěvě New Yorku vás čeká roadtrip do Bostonu a zpět, tak prostě po Crown Victorii kouknete. A přesně tohle jsem před pár lety udělal. Svoje hrdiny je potřeba potkávat. 🙂

Jenže i tady platí, že to není rozumný nápad. Ve zkratce – Crown Victoria, ač totální legenda, je jedno z nejhorších aut, se kterým jsem kdy měl tu čest. Dostala se mi do rukou sice ta nejmodernější verze z let, kdy si ji ještě mohly koupit do svých flotil půjčovny, ale normální smrtelník už ne. Stojí na 17” kolech, které přišly jako standard v roce 2006, a místo kazetového přehrávače je tu díra na CD. Ale zbytek auta je stále z pravěku. Což narozdíl od starých Porsche nebo BMW není vůbec dobře.

Takto vypadal interiér verze 2002. Naše verze z roku 2007 měla trochu hezčí volant, řádící páku pod volantem a CD přehrávač místo kazeťáku. Bohužel se ani jedna fotka moc nepovedla, tak jsem sáhnul do fordovského archivu.

Převodovka je velmi pomalá, motor rozvážný a téměř bez zvuku a řízení nepřesné a bez zpětné vazby. Moc důvěry nevzbuzuje a spíš doufáte, že míříte tam, kam chcete. Zároveň je to celé takové uklidňující a do amerických reálií to zapadá dokonale. Interiér je velmi prostorný a sedačky široké. Kufr je taky velký, ale zvláštním způsobem – je široký a hluboký, ale nízký na výšku. Naopak, levné plasty, falešné dřevo, nekvalitní slícování a design 90. let jasně prozrazuje, kdy začal vývoj vozu. 

Pár špatných aut už jsme testovali a v téhle chvíli bych napsal aspoň něco o charakteru, ale Crown Victoria nemá ani ten charakter. Je naopak docela nemastná a neslaná. V ničem nevyniká, snad kromě jednoduchosti konstrukce a nejspíš spolehlivosti. Na druhou stranu, nějaké to kouzlo má. Máte ji tak spojenou s policejními silami, že se v ní cítíte bezpečně, že se o vás postará. Víte, že je to legenda. Že je zastaralá a už nemá co nabídnout, ale přesto k ní musíte chovat respekt. Za svůj dlouhý a bohatý život si to zaslouží.

Ford Crown Victoria
  • 5/10
    Podvozek - 5/10
  • 4/10
    Motor - 4/10
  • 8.5/10
    Styl - 8.5/10
  • 6/10
    Praktičnost - 6/10
5.9/10

Verdikt

I z objektivně špatného auta se může stát legenda. Crown Victoria je mimořádně pohodlná, má osmiválec a kultovní status. A to může občas stačit.


Michal je původní zakladatel Revheada a tak se stará i o chod webu. Živí ho marketing, ale životní láskou jsou pořád auta. Nemá rád regulace a o to víc v silniční dopravě. Protože je konzerva, tak rád řadí manuálem a preferuje atmosféry s šesti válci a pohonem vzadu - proto jsou jeho srdcovkou starší BMW a Porsche.

Další příspěvky