Test: Ford Kuga PHEV 2020 


Oblíbený Ford Kuga vstupuje na trh už ve své třetí generaci a kromě nového vizuálního stylu přináší i dost výrazné změny pod kapotou, včetně plugin hybridní verze.

Nabídka motorizací je třeba ve srovnání s nedávno testovaným Fordem Puma poměrně pestrá. Na výběr jsou dvě výkonové verze benzinové patnáctistovky EcoBoost (120 a 150 koní), naftu reprezentuje 1.5 EcoBlue se 120 koňmi, dvoulitr mHEV (mild hybrid 48V) se 150 koňmi a 190 koňový dvoulitr s pohonem všech kol. Na vrcholu nabídky se vracíme k benzínu v podobě 2.5 Duratec Hybrid s 225 koňmi, kterou máme v testu.

Ta zřejmě nebude trhat prodejní rekordy, to bych tipoval spíše u dieselových 1.5 nebo 2.0, které jsou o 200, resp. o 150 tisíc levnější. Když ale odhlédneme od ceny, Kuga v plug-in hybridní variantě funguje poměrně dobře. Čistě na elektrickou energii má dojezd až 56 km podle oficiálních čísel, v reálu je to spíš něco mezi 45 a 50 km. Na elektřinu se taky rozjede až na 137 km/h, než se přidá spalovací motor. S tím si většina řidičů vystačí na cestu do práce i z ní čistě na elektrický pohon.

Na dlouhé trasy to ale ideální není, protože pak působí baterie už jen jako zbytečné těžítko. Pokud je D1 vaším denním chlebem, některý z dieselů vám poslouží lépe. Pro ty dojíždějící do města nebo jen po městě, a s vlastní garáží, je ale plug-in rozumná varianta. Ve městě totiž funguje výborně. Včerejší večer jsem jezdil Prahou s vybitou baterií, ale s každým brzděním na červenou se baterie nabila natolik, aby mi umožnila čistě elektrický rozjezd a motor se přidal až ve 30 nebo 40 km/h, kde už akcelerace nebyla tak silná. Samozřejmě to není perpetuum mobile a ztráta v energii tam je, ale i s prázdnou baterií se dá tímto stylem jezdit po městě zcela reálně se spotřebou kolem 5 litrů. Což je na 1844 kg těžké SUV s benzínovým dvouapůllitrem výborný výsledek.

Nabíjení trvá zhruba 3,5 hodiny s wallboxem nebo kolem 6 hodin ze standardní zásuvky. Možnost nějakého rychlonabíjení chybí. Tady se počítá spíše s nabíjením přes noc v garáži než s nouzovým dobíjením někde u dálnice. Čistě teoreticky tak i hybridní Kuga zní jako ideální dopravní prostředek – na elektřinu po městě a na benzín na dlouhé dálky bez nutnosti dobíjení. V praxi se ale ukazuje, že uživatelé často nabíjení zanedbávají a jezdí hlavně na spalovací motor. Je to tedy na zvážení každého.

Jinak je pohonná jednotka docela příjemná. 225 koní byste jí netipovali, to spíš tak 170. Ale pomalá taky není. Z nuly na sto za 9,2 vteřiny a maximální rychlost 200 km/h jsou takový standard, se kterým netrháte asfalt, ale ani nebrzdíte provoz. Pocit z rychlosti otupuje spíš opět klasická hybridní nepříjemnost v podobě eCVT převodovky. Ta způsobuje při akceleraci monotónně vytočený motor s dost hlučným doprovodem. Nemám tyhle převodovky rád, ale bohužel je dnes najdeme u většiny hybridů.

Podvozkově Kuga odvádí dobrou práci, jak už je u Fordu zvykem. Řízení je poměrně komunikativní a příjemně tuhé. Podvozek se ani moc nenaklání, je průměrně pohodlný a poslušný. Zrazuje ho ale vysoká váha, která se projevuje i citlivostí na větší nerovnosti. Na polní cestě odfiltruje lehký teren bez problémů, na dálnici je i ve vyšších rychlostech stabilní a na okreskách je snadné ho směrovat tam, kam chcete. V žádné z těchto disciplín nevyniká, ale na poměry SUV ani neztrácí. Nejlíp mu to ale stejně jde ve městě.

Ve městě vypadá Kuga mnohem přirozeněji

To se mi potvrdilo i u focení, kdy jsem projel spousty polí a lesů a pořád nemohl najít jediný úhel, ze kterého by mu to slušelo, a prostředí, kde by vypadal přirozeně. Až jsem dojel do centra města a tam bylo hned po problému. Pravda je taková, že Kuga není zrovna krasavice. Vzhled je sice subjektivní záležitost, ale u toho focení jsem se trápil jako nikdy. Přitom předchozí generace mi vizuálně seděla. Ale tohle nechám na vás.

Uvnitř je to klasický Ford. Poměrně kvalitní plasty na vrchní části palubky shazuje tvrdý plast na centrální konzole. Ergonomicky je to funkční, vzhledově spíš průměr. Na otočný volič převodovky jsem si zvykl hned a neměl s ním jediný problém, navíc ušetří hodně místa. Potěšila i bezdrátová nabíječka na mobil, sedačky s příjemným bočním vedením (ve verzi ST Line) a digitální přístrojový štít, který přehledně a jasně komunikuje, jestli berete energii z baterky nebo motoru. Naopak mě zamrzelo, že podobné informace nejsou na hlavní obrazovce infotainmentu. Prostoru je dost vepředu i vzadu a díky velkým oknům je i dobře vidět do všech stran.

Nejsem fanouškem SUV, už vůbec ne hybridů, a osobně mi moc nesedí ani vzhled Kugy, ale musím přiznat, že nedostatků jsem taky moc nenašel. Naopak mě příjemně překvapila spotřeba ve městě a celková efektivita hnacího ústrojí. Věřím, že spoustě lidem bude tohle auto naprosto vyhovovat, a přestože ho asi nebudu doporučovat na potkání, určitě od něj nebudu ani nikoho odrazovat.

Ford Kuga 2.5 Duratec Hybrid (PHEV) 225k ST Line 2020
  • 6.3/10
    Podvozek - 6.3/10
  • 6.5/10
    Motor - 6.5/10
  • 4.2/10
    Styl - 4.2/10
  • 7.8/10
    Praktičnost - 7.8/10
6.2/10

Verdikt

Schopné SUV s dobrým podvozkem a zajímavou hnací jednotkou, která ho předurčuje k městskému použití. Dálkoví jezdci zvolí spíše diesel.


Michal je původní zakladatel Revheada a tak se stará i o chod webu. Živí ho marketing, ale životní láskou jsou pořád auta. Nemá rád regulace a o to víc v silniční dopravě. Protože je konzerva, tak rád řadí manuálem a preferuje atmosféry s šesti válci a pohonem vzadu - proto jsou jeho srdcovkou starší BMW a Porsche.

Další příspěvky