Začnu rovnou přiznáním – rally mě nebaví. Pokud auta nebojují na trati proti sobě, ale proti času, tak mi to nikdy nepřipadalo jako to správné závodění. U F1 se přece taky nedíváme na kvalifikaci, ale až na závod kolo na kolo. Mnohem atraktivnější jsou předjížděcí manévry, než osamocená projížďka krajinou. Když se navíc jezdí po polních silnicích, odpadá i hledání čisté stopy, trefování apexů a podobně. A hřebíček do rakve rally pro mě byl přechod z legendárních Lancerů, Imprez a Escortů na Fabie, Fiesty, Pola a malé Peugeoty a Citroeny, co jdou tak hluboko mimo můj zájem, že ani netuším jak se jmenují.
Naopak zbytek redakce to má přesně naopak – a ne náhodou jsou všichni z východní Moravy, kde je koncentrace Lancerů a Imprez překvapivě vysoká, a kde má Barumka obrovskou tradici. Jirka už viděl přes dvacet ročníků a sám se o rally pokoušel, a i další členové Revhead Society k rally tíhnou. Loni jim to nevyšlo, ale letos mě ukecali. A tak jsem se poprvé vydal na rally, zkouknout ten jejich zázrak. A protože jsem tu poprvé a v roli outsidera, připadlo psaní reportu na mě…
Z Brna vede do Zlína nádherná dálnice kolem Kroměříže, takže neuběhlo ani 25 minut a už jsem se sunul Zlínským pátečním provozem. Ten ale nebyl tak úplně typický, protože se v něm pohybovaly i závodní speciály. V centru už bylo plno uzavírek a policajtů, tak jsem odstavil auto a šel obhlédnout atmosféru pěšmo. A tak jsem došel k prvnímu závodu. A snad by to ani nebyla veřejná akce v současné ČR, aby to nebyl cyklistický závod. Že si pumpičkáři nedají pokoj ani u jednoho z mála motoristických svátků se sice chápe těžko, ale předpokládám, že je to daň za podporu od kraje a města.
Závod naštěstí končí a schyluje se k dalšímu. Protože úliteb politikům zřejmě není nikdy dost, je to závod elektromobilů a hybridů. Což, jak poznamenal kolega z Twitteru, není závod v délce prodlužovaček, ale opravdový závod přímo na trati. Tesly, Priusy, i3, i8, Leafy… Nebylo to hezké, a tak jsem šel raději pozorovat pejsky do parku.
Na Zlínském Náměstí Míru mezitím probíhalo představování týmů, a to už hezké bylo. Zástupy Fábií R5 totiž doprovázelo i množství hostesek a hlavně – hlavně! – několik Porsche 911 GT3 (včetně pár Cupových konverzí). K tomu všude spousty lidí, tady už se začínalo schylovat k atmosféře. V ten moment se východní část redakce konečně probudila (doslova) a dorazila – včetně dvou doma vyrobených skládacích stoliček. Prý mě smích přejde…
Program pokračuje přes exhibiční jízdy veteránů, policistů a traťových komisařů. Už se ale začíná stmívat a hlavní program – první RZ přímo na trati ve Zlíně se blíží. Pořadí určuje rychlost vozů a tak se začíná dieselovými Fabiemi, starými Civiky apod. Není to špatné, ale když zjištuji, že první Porsche se objeví až za dvě hodiny a špička pole až kolem půlnoci, nenápadně se vytrácím a jdu objevovat krásy Zlína (a meškám největší show v podobě 500 koňové Sierry Cosworth, Audi Quattro S1 i jeden crash – pozn. Jirky). Tady je asi ta ideální příležitost na zmínku, že ve Zlíně je mimořádně vysoká koncentrace krásných holek.
Ale zpět na autobusové nádraží, které je z půlky obsazeno závodní tratí a kde je vidět na 3 rovinky, 2 vracečky a 2 šikany. Tam taky naše výprava sídlí a už mi dochází význam těch stoliček. Nikde totiž nejsou žádné tribuny, ale diváků jsou desetitisíce. A protože hrdinní Moravané z okolí Zlína si poradí se vším, rostou kolem trati improvizované tribuny ze žebříků, lešení, laviček, ale i kamionů. Atmosféra navíc připomíná fotbalové derby – nechybí světlice, ohňostroje, petardy, megafony, mexické vlny… Narozdíl od fotbalu je ale atmosféra extrémně přátelská a – protože jsme na Moravě – publikem kolují úplně cizí lahve se slivovicí a borovičkou.
To už ale přijíždí několik Porsche 911 GT3 – ozdoba každé rally. Pak extrémně hbité Opely Adam, několik krásných Lancerů a po další hodině i špička ve Fiestách a Fabiích R5 – Kopecký, Kresta, Pech a další. Ti jedou už od pohledu rychleji a volí i trochu jinou stopu. Každý, kdo při průjezdu vracečkou vykouzlí hezký drift, se dočkává ovací a tleskání z publika. Ale až při příjezdu Kresty a Kopeckého dav začíná šílet, zapalovat světlice, přelézat zábrany a běhat kolem trati. Organizátoři mají plné ruce práce, ale atmosféra je skvělá!
Jirka nekecal, Zlín má opravdu benzín v krvi a 220 000 návšťevníků to potvrzuje. Míjíme parc fermé a doslýchám se, že pár let zpátky tu někdo ukradl soutěžní Fábii a dva týdny ji neviděli (celá zpráva tady a rozhodně stojí za přečtení!). Tahle historka, za efektů bouchajících ohňostrojů, a v obležení těchhle fantastických strojů na rychlost, to pro mě uzavírá. Barumka stojí za to a příště se tu ukážu znovu.
Pohled Jirky:
Barum rally to není jen páteční „supererzeta“. Jde o třídenní podnik, kdy právě pátek je nejvíce podobný okruhům a nejvíce diskutabilní část této soutěže. Více aut, auto vidíte několikrát, diváky milovaná, ale jezdci nenáviděná. Ta správná rally začíná až v sobotu ráno. Tam musím Michala taky dotáhnout. Lehnout si do trávy a koukat se na smečky nazlobených aut řítících se 200 km/h na uskákané cestičce v lese… To má taky něco do sebe. Z mého pohledu je zajímavé, že velká média této akci téměř nevěnují pozornost. Za celý rok, na všech stadionech, navštíví u nás fotbal něco málo přes milion diváků. Barumka má přitom za víkend skoro čtvrtinu této hodnoty. Chápe to někdo?
Fotky: redakční iPhone (foťák jsme zase zapomněli) / úvodní fotka od Aleše Klona – díky!
