Recenze: Wheelman

Po recenzi na Overdrive jsem si nutně potřeboval spravit chuť něčím kvalitnějším. A nemusel jsem čekat dlouho, Netflix totiž vyprodukoval a vypustil Wheelmana. Není to ani velký, ani nijak zásadní film. Nešel do kin ani na Blu-Raye a DVD, a tak je možné, že jste o něm nikdy neslyšeli. To je ale rozhodně škoda, patří totiž k tomu lepšímu, co nás letos potkalo.

Není to primárně film o autech, ale přesto z něj může mít petrolhead mnohem větší radost, než ze všech Rychle a zběsile dohromady. Celý příběh se totiž odehrává uvnitř BMW 3 e46 a finále v Porsche 911 Carrera RS z roku 1973.

A tím nemyslím, že uvnitř těch aut sedí hrdina. Uvnitř těch aut totiž sedí i kamera a vy s ní. A to dokonce i v momentech, kdy hlavní hrdina z vozu vystoupí. Je to vlastně mnohem víc komorní drama, než rozmáchlý akčňák. To ale hodně pomáhá atmosféře a hlavně máte pocit, že jste hrdinovi neustále za zády a celou situaci prožíváte s ním.

Příběh je poměrně banální – hlavní hrdina, nájemný řidič, má odvézt lupiče z banky, do toho mu ale někdo zavolá, aby je nechal na místě, jinak ho zabijí. To samozřejmě rozjede řetězec dalších událostí, telefonátů a občasných honiček a střílení. V hlavní roli táhne celý film Frank Grilllo a zvládá to s takovým přehledem, že vůbec nebudete chápat, že ještě v Hollywoodu nedostal pořádnou hlavní roli.

Wheelman sice není velký nebo přelomový film. Je to ale kvalitní komorní trhiller se strhujícím tempem, napínavou atmosférou, skvělým vizuálním stylem (možná si vzpomenete na Collaterall nebo Miami Vice od Michaela Manna, což je obrovská pochvala) a práci s kamerou, díky které se cítíte být téměř součástí děje. Nesedne to každému a musíte na to být naladěni, ale za mě zatím jeden z filmů roku.