Test: Subaru BRZ

Jedno z posledních dostupných řidičských aut už je s námi přes 8 let. Celou dobu jsem se těšil za jeho volant a hltal nadšené recenze. A teď to končeně přišlo. Subaru BRZ. Stálo to čekání za to?

Tenhle test začal překvapivě ještě pár dní před tím, než jsem si Subaru BRZ vyzvedl. Jeden nedělní večer jsem se vracel domů, když v tom mi šedé BRZ vjelo z boční ulice do cesty. Musel jsem dost zpomalit na jeho loudavé tempo a vzhledem k tomu, že řidič zjevně nikam nespěchal, začal jsem se chystat na předjetí v první vhodné chvíli. Jenže louda se probudil a začal na to šlapat. Zrovna v momentě, kdy se blížilo stoupání plné zatáček…

Tady bych měl vysvětlit, že o Subaru BRZ jsem vždycky uvažoval jako o možné náhradě mé staré e87. Takže teď, když se obě čtyřválcové zadokolky s manuálem, slušným podvozkem a srovnatelným výkonem potkaly na stejné silnici, byla výborná příležitost je porovnat. A vím, že to nejsou konkurenti, ale vydržte se mnou, jsou si totiž blíž, než jsem čekal.

V přímce do kopce se Subaru držím za nárazníkem a nevypadá to, že by hodlalo získat náskok. Přecejenom, v BMW mám 180 koní a 350 Nm, zatímco BRZ má 200 koní a 205 Nm. Krouťák tady dělá hodně, a přestože Subaru vyrazilo dřív, zatím se ho držím. V tom přichází prvních pár zatáček, ale ani tam BRZ neujíždí. Na první pohled je vidět nízké těžiště a zcela minimální náklony. Jenže e87 s M podvozkem taky není zrovna houpačka, takže se situace moc nemění. Až na konci stoupání je hodně prudká zatáčka, kde je vidět, že má placaté Subaru oproti obyčejnému hatchbacku navrch. BRZ je tu ta pověstná motokára, zatímco moje auto se naklonilo nepatrně víc a staré pneumatiky už se chystaly uklouznout. Nicméně, souboj to byl až překvapivě vyrovnaný a o tom víc se těším za jeho volant.

O pár dní později přebírám klíče a podle barvy a nálepek poznávám, že přesně s tímhle autem už jsem měl tu čest. Probouzím k životu dvoulitrový boxer a od dvou širokých koncovek výfuku očekávám velké věci. Zvuk je civilnější a utlumenější, než by si BRZ zasloužilo, ale to pro šťastné majitele nebude neřešitelný problém.

Proplétám se ulicemi a snažím se sžít s interiérem. Je v něm už trochu cítit věk a materiály i zpracování prozrazují, že priority auta jsou v něčem jiném. Líbí se mi velký otáčkoměr uprostřed kapličky, krátká řadicí páka a ruční brzda pěkně po ruce. Sedačka by mohla být ještě níž, volant bych chtěl zase výš a blíž k sobě. Ale mám dva metry, vám se bude sedět líp. Přední sedačky jsou evidentně pro menší postavy, zadní sedačky pak pro postavy bez nohou – opěradlo řidiče mám opřené o sedák zadních sedaček. To z nich dělá sice jen odkládací prostor, ale i to se hodí.

Sedačky objímají obstojně, jen jsou trochu tvrdší. Na dlouhé cestování to asi nebude ideální. Řadicí páka je krátká a působí pevně. Subjektivně mi připadá, že pedály nemají zcela ideální rozložení. Na druhou stranu, dlouhodobí majitelé mi to vyvrací, takže je to jen o zvyku. Příjemný je výhled dopředu, kdy jsou hezky vidět blatníky, což pomůže u parkování i u pocitu sžití s autem.

Vymotal jsem se z města a mířím k oblíbeným okreskám po dálnici. Už nájezd na ni ale ukazuje, že tady to o výkonu nebude. Ve 160 km/h zkouším zrychlení, ale jde to pomalu. To se naštěstí dá říct i o spotřebě, protože okolí 8 až 9 litrů v těchto rychlostech je slušný výkon. Naopak, hluk v kabině roste až moc.

Konečně okresky. Motor se mi stále zdá trochu umrtvený a smiřuji se s tím, že zřejmě musel ustoupit době a emisním limitům. Podvozek naštěstí ničemu ustupovat nemusí a začíná se předvádět. Subaru BRZ opravdu jezdí jak větší motokára, téměř se nenaklání, a do zatáček se vrhá velmi nadšeně. Podvozek je krásně pevný a je vidět, že by se rád zklouzl. Jenže na suchu, na dobrých pneumatikách a do kopce se utrhává těžko. Chybí výkon a zřejmě i odvaha z mé strany. Každopádně, tady není o čem – podvozek je nejsilnější zbraní Subaru BRZ a snadno by snesl i větší výkon.

Teď je otázka, jestli to stačí. V základu Subaru BRZ stojí 890 000 Kč. S automatem 930 000 Kč a limitovaná Final Edition stojí rovný 1 milion Kč. A to není málo za auto, u kterého musíte dělat hodně kompromisů. Jenže konkurence není téměř žádná – snad jen Mazda MX5 nebo Nissan 370Z. A Mazda nemusí sednout každému designem a Nissan už bude brzy končit. Jenže BRZ vlastně taky. Zmíněná Final Edition do ČR dorazí v 40 kusech s jinak nastavenými tlumiči Sachs, brzdami Brembo a pár detaily v interiéru. Tenhle test je tak vlastně i rozloučením.

Sám z toho mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem strašně rád, že to auto existuje, a nesmírně si vážím té filozofie, se kterou šlo na trh. Tohle je stoprocentně řidičské auto, které svět nutně potřebuje. Pokud na něj máte a dokážete ocenit nekompromisní řidičský nástroj, BRZ pro vás může být ideální. Za sebe bych ocenil pár koní navíc a trochu hutnější zvuk, ale je otázka, jestli to v dnešní době vůbec jde.