#RevheadTrip2017


Říká se, že nejlepší nápady a akce jsou ty neplánované. Platí to i v našem revheadím případě. Všechno to začalo docela nevině: jeden den sedíte u kamaráda na terase a za pár dní už sedíte u moře. Na samém začátku plánu, dá-li se to tak říct, bylo jen to, že pojedeme přes Slovinsko do Chorvatska a že vyjedeme v sobotu ráno. Nevěděli jsme nic. Neměli jsme ubytování, nevěděli jsme, kde přespíme, šest hodin před odjezdem jsem ještě neměl ani sbaleno. Ale o to to pak je lepší, protože z vás nevyprchá to počáteční nadšení. Máte v sobě plno pozitivní nálady a vymýšlíte bláznivé nápady. Tak třeba že si auta trochu upravíte dle své libosti…

První den jsme vyrazili směr rakouské Wörthersee, které je známo jako nejteplejší rakouské jezero, ale také velkým srazem supersportů (samozřejmě i srazem VW, ale Jirka není fanouškem, pozn. od Michala). Ne však v našem termínu, třeba příště. Nás přivítalo jen několik desítek stříbrných Porsche 911 a dva šedé Mercedesy GT. Ach jo, proč jsou germánské národy tak konzervativní? Vždyť na ty auta si můžete objednat tolik krásných barev!

Na rakouské dálnici jsme ještě potkali nádherné červené Ferrari 599, které řídila – a teď se podržte – vcelku starší paní. Asi slušně vychovaná rodina…

Po vykoupání jsme přejeli už jen pár kilometrů do Slovinska, kde jsme měli domluvené ubytování v příjemné lokalitě s výhledem na triglavský národní park. Prostředí snídaně poblíž krásného horského jezera plného pstruhů, nám jen lehce naznačovalo, jak asi bude triglavský národní park nádherný. Horský průsmyk, který vede přes pohoří, není nic jiného než vyhlídková jízda. Ani kdybyste chtěli, tak Vám výhledy přidat plyn nedovolí. Zde si zkrátka nezajezdíte, ale to vůbec ničemu nevadí. Bájné Passo dello Stelvio taky nejde projet rychle. Cesta stoupá z nějakých 800 metrů nad mořem přes řadu serpentýn až na konečných 1618 m.n.m.

Pak při postupném sestupu si všímáme, jak se cesta začíná točit kolem malinkatého potůčku, z kterého po asi 50 kilometrech vyroste obrovská řeka jménem Soča. Nutno říci, že jde přímo o úchvatnou řeku. Ihned při nejbližší možnosti zastavujeme náš malý konvoj a jdeme se do této tyrkysové, avšak velmi ledové, vody ochladit. Tady taky domlouváme náš definitivní dnešní cíl na ostrově Pag. Čeká nás teda ještě 400 kilometrů skrz Slovinsko a Chorvatsko.

Slovinské okresky na mě ohromně zapůsobily. Jeli jsme svižně, cesty byly nádherné. Zatáčky různého charakteru, ale přesto na kvalitním asfaltu a hezky do rytmu a skoro bez provozu. Cesta zkrátka ubíhala rychle a zábavně. Nebýt nutnosti přibrzdit a mávnout si s chorvatským celníkem na pozdrav, tak jsme si hranic ani nevšimli. A to nás všichni strašili kolonami. Zkrátka když se nechováte jako ovce, tak za to budete i náležitě odměněni. Jako třeba tím, že se opět vykašlete na hlavní silnice vedoucí dále na jih Chorvatska a jedete po magistrále kolem pobřeží. Toto byl asi náš nejlepší nápad za celý výlet.

100 kilometrů s mnoha nádhernýma vyhlídkami na moře a zapadajícím sluncem. Jestli jste někdy viděli nějaký klasický americký romantický film, jak hlavní představitel ujíždí krajinou podél amerického Pacific Coast Highway… Tak přesně tak jsme se cítili teď my. A pozor! Na této cestě jsme jeli prakticky osamoceni. Mimo města jsme jeli jen my tři. Co si víc přát? Fotky z této naší části cesty myslím hovoří za vše.

A to nás ještě čekala třešnička na dortu. Přípojná cesta na trajekt. Buchlovské hory se stydí v koutku a Jankóv Vršok pláče. Tříproudová, široká, prázdná a přehledná cesta. K tomu s tím nejkvalitnějším asfaltem, jaký si umíte představit! Přál jsem si zároveň sedět v autě a zároveň sledovat naši smečku, jak se honí dole údolím směrem k moři za doprovodu ryku vytočených motorů, pištících pneumatik a ostrých reflektorů prořezávající cestu skrz tmu. V „depu“ před přístavem nás po zastavení přivítala nádherná vůně zahřátých brzd a praskající výfuky. Nejlepší den celé dovolené! Pak nás ještě čekalo hledání ubytování a návštěva nejslavnější pláže na Pagu! Zrče… Tam kromě desítek klubů, stovek hezkých holek a špatného chlastu můžete narazit i na borce, kteří se vám budou snažit sbalit vašeho parťáka… :)

Z následujících dní bych pak rád vyzdvihl výjezd na vyhlídku na Split. Opět krásná cesta s nádherným výhledem, o kterém turisti nejspíše ani nevědí, protože jsem ji absolvoval během našeho pobytu dvakrát a opět jsem skoro nikoho nepotkal. Taky jsme bydleli v nádherném hotelu u Plitvic. Když tam pojedete, můžu jen doporučit. My bydleli v malinkaté chatičce pro dva se saunou.

Cesta zpět pak už probíhala více-méně v poklidu až na dvou hodinou cestu ucpaným Trogirem. Celkově jsme najeli asi 2500 kilometrů. A co vy, jedete příště s námi? Mluvili jsme o Rumunsku a Bulharsku…

Průměrná spotřeba:
Renault Clio RS: 11,3l/100km
BMW 330i: 10l/100 km
Ford Focus ST: 10,6l/100 km


Jirka je spoluzakladatelem Revheada a protože nevynechá jedinou příležitost se setkat s lidmi podobně nakaženými motorismem, založil komunitu Revhead Society. Vystudoval automobilní a dopravní inženýrství a i jeho profesní práce se motá kolem vývoje motorů. Na slovo diesel zakleje.