Recenze: MINI Cooper SD Clubman 2017


O Mini se říká, že není pro každého. Je to jedno z těch automobilových klišé, na které narazíte v každé recenzi. Dnes se podíváme na Mini, které by naopak mohlo být úplně pro každého – je to totiž diesel, kombík a s automatem.

 

Mini Cooper SD Clubman se západem slunce u letiště

 

Mini poslední dobou do rozšiřování modelové řady hodně šlape a i když občas šlápne vedle (roadster a coupé skončily loni), dává to smysl a v ulicích – minimálně těch pražských – je to vidět. Clubman byl první rozšíření portfolia a jedná se tedy o hodně důležitý model. Nová generace přichází v pozměněné podobě – dělené páté dveře zůstaly, ale na bocích nově najdeme čtveřici plnohodnotných dveří. Už to tedy není prodloužená varianta malého třídveřového Mini, ale spíš praktičtější, delší a mnohem hezčí varianta předloni představeného pětidveřového Mini. Orientace v nabídce “větších“ Mini už začíná být složitá…

 

Clubman je sice na poměry Mini dlouhý, ale pořád to není kombík. Je o celých 11 cm kratší než například pětidveřový Ford Focus a o 2 mm kratší než VW Golf 5D. Je to tedy vlastně takový hatchback nižší střední třídy – jen s jinými zadními dveřmi. Design se docela povedl, jen potřebuje velká kola. Celá ta zaoblenost vepředu působí hodně masivně a než si zvyknete, není snadné odhadnout, kde končí příď a kde jsou kola. Clubman totiž působí hlavně dost široce.

 

Kufr Mini Cooper SD Clubman během západu slunce

 

Zadní dělené dveře se otevírají dálkově, kdy při prvním stisku se otevře pravá část a při druhém se otevře levá – nemusíte tedy otevírat oboje. Jsou nepraktické jen v tom, že díky nim moc nevidíte dozadu. V každodenním životě (parkování, jízda v provozu) to nevadí, ale poznat, jestli za vámi jede policejní Superb nebo Passat už v podstatě nejde.

 

Interiér Mini Cooper SD Clubman se západem slunce

 

Interiér se jasně hlásí do luxusnější části segmentu a není mu moc co vyčítat. Kvalitní materiály, povedený design, perfektní multimediální systém, plno možností propojení, trochu široké, ale jinak výborné sedačky s dobrým bočním vedením, perfektní volant s ideální velikostí i tloušťkou věnce. Interiér opravdu patří ke špičce a v této kategorii mě teď nenapadá moc lepších. Vytknul bych jen občas zmatené ovládání rádia a příliš velké schránky ve dveřích i na středním tunelu – téměř každý den jsem odcházel z auta bez mobilu, protože byl zapadlý někde na dně schránek.

 

Sedí se poměrně nízko a najít dobrou polohu za volantem je hračka. Nad hlavou je spousta prostoru (a to mám 2 metry) a přitom Clubman nepůsobí nijak vysoce. Vzadu je místa taky dost a kufr ujde. Už to není o kompromisech, Clubman zvládne být plnohodnotným rodinným autem.

 

Mini Cooper SD Clubman se západem slunce v horách

 

První zatáčky jsem absolvoval v okolí Špindlerova Mlýnu a nejvíc si pamatuji, jak brzy začaly smrdět brzdy. Stačilo pár minut ostřejší jízdy po krkonošských kopcích. Není to drobek (1480 kg) a automat nějaké hbitosti taky nepomáhá. Právě převodovka ale patřila k těm nejslabším článkům – je to klasická jednospojka, která řadí plynule, ale pomalu. Ruční řazení jde jen řadící pákou (nahoru/dolu), pádla tu nejsou. Ve městě funguje fajn, ale máte-li trochu revheadí krve, určitě sáhnete po manuálu.

 

Variantu SD pohání zcela nový vznětový motor se 190 koňmi a 400 Nm. Není špatný, akcelerace je příjemná a spotřeba taky, určitě patří k tomu lepšímu v této kategorii. Jen náš kousek byl zcela nový, nezajetý a automat ho ještě trochu víc otupoval, takže nepůsobil tak hbitě, jak by podle papírových hodnot měl.

 

Clubman SD má tři režimy nastavení – sportovní, normální a eco. Sportovní mód zostří reakci na plyn a trochu déle drží zařazenou rychlost. Ekologický režim zase motor hrozně umrtví, takže můžete mít nohu těžkou jak chcete, a stejně pojedete pomalu a šetrně. Normální režim funguje jako vždy nejlíp.

 

Mini Cooper SD Clubman se západem slunce v horách

 

Na dálnici je Clubman velmi stabilní. Hezky sedí a nemá problém dlouhodobě udržovat rychlost kolem tachometrových 200 km/h. Na dlouhé trasy funguje opravdu výborně. A ve městě mu to jde možná ještě lépe, i s 18” koly je překvapivě pohodlný.

 

Stejná pohodlnost mu pomáhá i na okreskách středočeského kraje. Je až s podivem, jak podvozek zvládá filtrovat nerovnosti, a přitom si nechává velkou část té motokárové hravosti, kterou se proslavil menší model. Pořád je to Mini Cooper. Do zatáčky si zaklekne, vykrouží ji a na výjezdu vás motor hezky vytáhne ven. Kvůli dieselu se nehodí na prudké šikany, ideál jsou pro něj spíš svižnější a táhlejší zatáčky. Ve Schwarzwaldu by si chrochtal blahem.

 

Mini Cooper SD Clubman se západem slunce v horách

 

Papírové zrychlení na 100 km/h za 7,4 s není ohromující, ale 400 Nm je cítit a právě ta každodenní použitelná rychlost  patří k nejsilnějším stránkám. V tomhle je podobný třeba právě mému BMW 120d, jen je pohodlnější, míň se naklání, má lepší interiér a nesrovnatelně víc se za ním lidi otáčí. I u Clubmana totiž působí ten “Mini faktor” – lidi milují Mini. Zamračené pohledy, co schytáte v BMW, se v Mini mění na úsměvy a vztyčené palce.

 

Závěr

Dieslové Mini v kombíku s automatem. To nemohlo dopadnout dobře. Pro puristy je to zlý sen, ale jako celek to funguje. Je to plnohodnotné praktické auto s perfektním podvozkem. Každý Revhead by sice sáhl po kratším Cooperu s benzínem a manuálem, ale cílovka, která kouká po Audi A3 nebo BMW 1, tu má zajímavou alternativu. A Mini má rozhodně větší charisma a smysl pro humor.

Hodnocení

Celá galerie

  • Mini Cooper SD Clubman u letiště
  • Mini Cooper SD Clubman u letiště
  • Mini Cooper SD Clubman u letiště
  • Kufr Mini Clubman
  • Kufr Mini Clubman
  • Interiér vozu Mini Cooper SD Clubman
  • Interiér vozu Mini Cooper SD Clubman
  • Mini Cooper SD Clubman v krkonošských kopcích
  • Mini Cooper SD Clubman v polích středočeského kraje
  • Mini Cooper SD Clubman v polích středočeského kraje
  • Mini Cooper SD Clubman v polích středočeského kraje
  • Mini Cooper SD Clubman v polích středočeského kraje
  • Mini Cooper SD Clubman v polích středočeského kraje

Michal je původní zakladatel Revheada a tak se stará i o chod webu. Živí ho marketing, ale životní láskou jsou pořád auta. Nemá rád regulace a o to víc v silniční dopravě. Protože je konzerva, tak rád řadí manuálem a preferuje atmosféry s šesti válci a pohonem vzadu - proto jsou jeho srdcovkou starší BMW a Porsche.

Další příspěvky