Dodge Challenger R/T


Není to tak dávno, co se jel Revhead podívat do států, a samozřejmě se i tam musel cpát za volant. A co si vezmete na road trip po zemi svobody? Samozřejmě muscle car – dnes se podíváme na ten nejameričtější z nich – Dodge Challenger. Mustang vedle něj vypadá celkem kompaktně a Camaro zase dává najevo, že vzniklo v tomto století. Challenger ne, má obrovský motor, kolosální rozměry, pořádná křesla a design tak retro, že nejeden hipstr by znejistěl. Takže za volant!

Interiér

První věc, co mě v interiéru překvapila, byla, ehm, kvalita. Zřejmě za to může i průběžná modernizace – tohle byl kousek z roku 2013 s najetými 40 tisíci km. Měl velmi příjemný volant s tlustým věncem, ale ne nějak zásadně obrovským průměrem. Tlačítka byla příjemná, vršek palubní desky z měkčeného plastu, spáry malé. Dobře, Audi to není, ani zdaleka, ale to přece nikdo nečekal. Se svou snahou o modernost dokonce zašel až tak daleko, že měl pod volantem kovová pádla řazení – to v klasickém muscle caru nečekáte (a možná ani nechcete).

Sedačky byly látkové a příjemně pohodlné s průměrně dobrým bočním vedením. Vzadu bylo místa hodně, jak na nohy, tak nad hlavou, a šestihodinová cesta se dala vydržet v pohodě. Abych řekl pravdu, interiér je asi to, co mě překvapilo nejvíc. Pro dvoumetrového dlouhána tam bylo dost prostoru, ale zároveň interiér nepůsobil nijak extrémně velkým dojmem. Naopak to bylo velmi útulné místo.

Z místa řidiče se Challenger nezdá být tak velký, jak by vnější rozměry napovídaly. K tomu došlo až při parkování. Tam bylo najednou jasné, že zadek je mnohem (ale mnohem!) delší, než se zdá, a o předku to platí dvojnásob. Můj kousek neměl parkovací čidla, což byla zásadní chyba. Musíte opravdu zcela změnit chápání prostoru, jinak to nejde.

Jak jezdí

Naladění podvozku je rozumné – ve městě je opravdu pohodlný, ale v zatáčkách se nehoupe a celkem sedí. Samozřejmě se bavíme o dvoutunovém korábu, takže mrštnost nečekejte. Ale rozhodně příjemně překvapil. Cit i přesnost ve volantu jsou, navíc není přeposilovaný, jak jsem se bál. Brzdy taky nebyl špatné, ale katastrofální byla odezva na plyn. Jestli si umíte představit přesný plyn a okamžitou adekvátní reakci, v případě Challengeru si přestavte pravý opak. Reakce na plyn byla opravdu pomalá a ještě to zhoršovala automatická převodovka. Doufal jsem, že se to zlepší zmáčknutím tlačítka Sport, ale změny si téměř nešlo všimnout. Údajně se tím měl i přiostřit zvuk, ale nevšiml jsem si. Zvuk osmiválce byl trochu zklamání – neurazil, ale urgentnost osmiválců od AMG nečekejte. Na to je příliš klidný, relaxovaný a obyčejný.

Když jsem jel s Challengerem na první větší výlet, zrovna se nad New Yorkem proháněla sněhová bouře. Za městem je to navíc samý pick-up, takže solení není potřeba a prohrnování sněhu se koná jen tak přiměřeně. Vyjet do těchto podmínek s osmiválcovou zadokolkou s krouťákem 540 N•m na širokých 18“ kolech se nezdálo jako dobrý nápad, ale právě proto jsem to musel udělat.

Na dálnici to šlo, i když v levém pruhu zasahoval sníh do silnice a tak půlka auta občas ztrácela přilnavost. Větší legraci jsem ale čekal na zasněžených okreskách v okolí slavného Woodstocku, takže jsem z dálnice sjel. Hned po pár stech metrech se mi povedlo špatně odbočit a musel jsem se otáčet na velmi malém prostoru. S Challengerem to ale nebyl problém – vypnout kontrolu trakce, natočit volant, polechtat plyn a hned koukáte do protisměru. To mě začalo bavit natolik, že zbytek dne jsem strávil podobným způsobem.

Obsluha Wendy’s ve městečku Newburgh možná dodnes vzpomíná na Challenger s vysmátým idiotem, který dvacet minut jezdil kolem dokola jejich pochybné burgrárny v pomalém, ale širokém driftu. Challenger na sněhu je vůbec asi nejjednodušší způsob, jak může absolutní začátečník jezdit dlouhými a plynulými drifty. Bohužel, popsat, jak se auto chová na suchých okreskách, nemůžu. Počasí bylo skoro pořád proti mně, ale podvozek napovídal, že by to zvládl důstojně. Challenger je ale hlavně o relaxované jízdě a o pohodě. A když máte pod kapotou malou jadernou elektrárnu, nemusíte se stresovat. Ta síla tam prostě je vždycky, předjíždění nemusíte plánovat týden dopředu.

Závěr

Zkrátím to. Challenger mě fakt dostal. V Evropě bych si ho nekoupil (nějak mi sem nesedí, hlavně rozměrově), ale překvapil mě relativně kvalitní kabinou a skvělou spotřebou, která díky technologii vypínání válců je mnohem nižší, než třeba u slabé Crown Victorie (o té zase někdy příště). Přesné číslo nemám, ale odhadoval bych to na 12-13 l/100 km, což vůbec není špatné! Když připočtete skvělý vzhled, potentní motor s dobrým zvukem (záměrně nepíšu „výborným“), veselým zadkem a na evropské poměry směšnou cenou, nemůžete to aut nemilovat. Bydlet v USA, je Challenger hodně vysoko na mém listu.


Technika Challengeru R/T (MY 2013) v kostce:

Motor je 5.7 L Hemi V8. K dispozici je pětirychlostní automat a šestirychlostní manuál. Verze s automatem má 372 k (277 kW) a 540 N•m. S manuálem má motor 376 k (280 kW) a 548 N•m. Se spotřebou pomáhá systém vypínání válců, který při slabém plynu mění Challenger na čtyřválec. Testovaný kousek byl ještě před faceliftem.

Challenger (4. gen) je ve výrobě od roku 2008 a nabízí se v několika stupních výbav a motorizací. Základ modelového roku 2013 byl SXT s 3.6 L V6 (305 k) od 26 000 USD, zmiňovaný R/T s 5.7 L Hemi V8 od 30 000 USD a vrcholný SRT8 s 6.4 L HEMI V8 (470 k) stál od 45 000 USD.

R/T je podle mě možná nejrozumnější varianta, protože V6 do muscle caru napatří, a SRT8 nenabízí o tolik víc, aby to ospravedlnilo 50% nárůst ceny. Respektive nabízí toho dost, ale dělá s Challengeru něco, co není – sporťák (aneb brzdy Brembo, launch control, tři nastavení tlumičů atd). R/T je v tomhle mnohem upřímnější.


Omluvte kvalitu fotek, při jednom pádu foťáku to schytal objektiv a od té doby nezvládal nic fotit ostře. Bohužel jsem to zjistil až když byly fotky v počítači a auto pryč :(


Michal je původní zakladatel Revheada a tak se stará i o chod webu. Živí ho marketing, ale životní láskou jsou pořád auta. Nemá rád regulace a o to víc v silniční dopravě. Protože je konzerva, tak rád řadí manuálem a preferuje atmosféry s šesti válci a pohonem vzadu - proto jsou jeho srdcovkou starší BMW a Porsche.

Další příspěvky