První jízda: BMW i3


Elektromobilu z Mnichova se tady věnuji už potřetí (první seznámení a zamyšlení nad provozními náklady) a snad už naposledy. Konečně jsem si ho totiž vyzkoušel na vlastní kůži. Sice jen krátce, ale pár dojmů to ve mně zanechalo.

Techniku už popsalo plno lidí mnohem lépe, takže jen v rychlosti připomenu – architektura auta se skládá ze dvou modulů – kabiny pro cestující z plastů vyztužených uhlíkovými vlákny a hliníkového podvozku, ve kterém jsou uloženy i baterie. i3 je tedy velmi lehká a těžiště je nízko. Elektromotor je vzadu, stejně jako příplatkový spalovací motor, který prodlouží dojezd. Poháněna jsou zadní kola.

Interiér je hodně prostorný a vzdušný. Zatímco v řadě 1 je kabina útulná, ale trochu těsná, z i3 je cítit obrovská vzdušnost. Pomáhá tomu i čelní sklo, které je posunuté hodně dopředu. Palubní deska tak před vámi působí jako takový velký stůl.

Za naprosto výbornou věc považuji mobilní aplikaci, která stále komunikuje s vozem, a informuje vás o dojezdu, stavu nabití, ale i o tom, jestli máte třeba zavřená okna. Ukazuje vám i polohu vozu a cestu k němu, umožňuje na dálku třeba zatroubit nebo začít auto vyhřívat/chladit podle toho, jak si přejete. Pokud je navíc i3 připojena do nabíječky, energii na ventilaci si bere přímo ze sítě, takže můžete přijít k vyhřátému vozu s plně připraveným maximálním dojezdem. Tohle je první reálně užitečná aplikace, která spojuje vůz s mobilním zařízením, a divím se, že jich na trhu není víc. Je to fantastická věc a rozhodně správný trend vývoje.

 

Jízdně mě i3 překvapila hlavně svou hbitostí. Opravdu zrychluje drtivě a přitom naprosto plynule. Chybějící zvuk motoru vás pak ani neupozorní na to, že najednou jedete 140, a vůbec o tom nevíte. V městském provozu bude i3 opravdu patřit k těm nejhbitějším. Když jsme u toho zvuku, ten mně osobně chybí hodně, ale plno lidí to řešit nebude. Při rozjezdu zní i3 jako hodně utlumené proudové letadlo, a tomu pocitu přidává i příjemně silné zatlačení do sedaček.

Velmi fascinující věc je rejd – tak malý poloměr otočení jsem zažil naposledy na kolotočovém autodromu. S i3 není problém se otočit na silnici o dvou pruzích! Další zvláštností jízdy je brzdící efekt při puštění plynu, který dokonce může rozsvítit brzdová světla i když se nedotýkáte brzdového pedálu. To je něco, co chce asi nejvíc zvykání, protože jinak se i3 ovládá naprosto intuitivně.

Na limit jsem i3 samozřejmě nehnal, ale v zatáčkách působí docela jistě, moc se nenaklání, s dálnicí taky nemá problém a navzdory úzkým devatenáctipalcovým kolům je podvozek příjemně komfortní.

Upřímně jsem z i3 mimo. Je to geniální koncept, navíc promyšlený do úžasných detailů. Pokud bych trávil většinu času ve městě a auta mě tolik nebrala, i3 by pro mě byla dokonalá. Ale chtěl bych ji? Já nejspíš ne – mně prostě chybí zvuk motoru, spojka, manuální řazení, ta zpětná odezva a určitá nedokonalost, kterou občas alibisticky nazýváme charakter. Je ale plno lidí, kterým bude i3 naprosto vyhovovat. Kromě vysoké ceny a relativně malého dojezdu s ní totiž není vůbec nic špatně. Pokud je tohle budoucnost, pak není čeho se bát. Ale než se do budoucnosti dostaneme, beru stejně drahou 125i kterýkoliv den v týdnu, bez mrknutí oka.

Random trivia nakonec – elektromobily mohou couvat dozadu stejně rychle, jako jet dopředu. V i3 je tak nastaven omezovač rychlosti dopředu i dozadu – dopředu na 150 km/h, dozadu se mi nepodařilo zjistit, ale snad kolem 20-30 km/h.


Michal je původní zakladatel Revheada a tak se stará i o chod webu. Živí ho marketing, ale životní láskou jsou pořád auta. Nemá rád regulace a o to víc v silniční dopravě. Protože je konzerva, tak rád řadí manuálem a preferuje atmosféry s šesti válci a pohonem vzadu - proto jsou jeho srdcovkou starší BMW a Porsche.