Řízení v New Yorku


Spojené státy jsou stále zemí individuální přepravy a nemění se to ani na Manhattanu. Ve špičce jsou tu sice slušné zácpy a zaparkovat není vždy jednoduché, ale jde to. Stačí se toho nebát. Takže pár postřehů z řízení v New Yorku:

– drtivá většina ulic je jednosměrných a na spoustě z těch dvousměrných je zase zákaz odbočení (hlavně tedy doleva). Takže když chcete sjet o jednu ulici níže, můžete taky jet třeba devět ulic níže, abyste se otočili a vraceli se o osm ulic nahoru. Je nutné cestu plánovat dopředu

– s jednosměrností ulic souvisí i jejich šířka. V Evropě by to byly obousměrky, ale v US chápou velikost auta trochu jinak, takže je místa všude dost

– semafory jsou úplně všude, zastavujete každých 10 metrů. Řekl bych, že mají hlavní podíl na tom, že jet v New Yorku kamkoliv autem trvá hodně dlouho. Koncept zelené vlny tu navíc nefunguje, všech 50 semaforů před vámi se přepne na zelenou nebo červenou ve stejný okamžik. Je tedy vyloučeno jet na zelenou více než minutu

 

 

– v New Yorku není povoleno zatáčet na červenou doprava jako v jiných státech. Tuším, že se to týká ale jen města a ne celého státu

– řidiči tu spolu víc komunikují, troubí se pořád. Spousta řidičů preventivně troubí i když najíždějí do křižovatky na zelenou! Kromě troubení se tu i hodně huláká a gestikuluje, možná ne tak agresivně, ale o to hlasitěji

– všude po New Yorku jsou značky s rychlostním limitem a větou, že rychlost je monitorována radary. Popravdě jsem nikde žádný nepotkal a řekl bych (možná se mýlím, ale je to můj pocit), že v celém New Yorku snad žádné rychlostní radary nejsou. Co tu však je zcela určitě, jsou kamery sledující jízdu na červenou. Takže na oranžovou je lepší opravdu zabrzdit

– s rychlostí to vůbec není tak horké, jak se říká. Na dálnici omezené na 65 mph jsem jel 70 a patřil jsem k nejpomalejším. Řekl bych, že rychlost je tu celkem tolerována, stačí jen moc nevybočovat z davu. Pokud jede sto aut kolem vás rychlostí o 10 mph vyšší, než se může, jeďte tak klidně taky. Pokud ale pojedete rychleji než ostatní, už je to problém.

– stejně tak je zajímavé řízení pod vlivem alkoholu. Dodnes jsem z nikoho nevymámil odpověď, jestli je to legální nebo ne, a kolik je limit, ale údajně se to tak nějak toleruje a spousta místních jezdí z baru autem zcela normálně. Pokud totiž vyloženě nic neprovedete, tak nehrozí žádné preventivní silniční kontroly s povinným dýcháním jako u nás. Párkrát jsem to taky zkusil, samozřejmě ale člověk musí znát své limity!!! Je to spíš příjemné v tom smyslu, že když si dáte k večeři neškodnou skleničku vína, nemusíte se bát, že přijdete o papíry jako v ČR

 

 

– policie vám tedy není konstantně v patách, jak se občas říká. Problém ale je, že když o sobě dáte vědět, jsou najednou všude. Policejní auta jsou opravdu na každém rohu, ale snad ještě víc je neoznačených policejních aut. A ty nemáte šanci poznat. Typů vozů je totiž strašně moc. Nejčastěji je to černá Impala nebo Taurus, ale mnohdy i různá SUV a jednou jsem potkal i žlutý taxík CrownVictoria, který se tvářil zcela civilně a najednou se rozblikal majáčky. Od 9/11 má NYPD opravdu bujnou fantazii a ve svých službách má prý dokonce i tajnou sanitku :)

( update 28.2. – dnes vyšel na autowebu článek o policejních taxících v NY včetně videa – abyste viděli, že jsem si to nevymyslel :)

– z Manhattanu do Brooklynu vede spousta mostů a všechny jsou zdarma. Mýtné se platí jen na některých „dálnicích“ v Brooklynu, ale dá se jim vyhnout. Naopak z Manhattanu do New Jersey vedou dva tunely (ano na severu Manhattanu jsou mosty, ale to už patří spíše k dálniční síti), které jsou zdarma směrem do NJ, ale zpoplatněné směrem zpět do NY – já platil za jeden přejezd 11 dollarů

– parkování by si zasloužilo samostatnou kapitolu – je to totiž věda. Někde jsou standardní placené zóny, jako máme v Praze. To je jednoduché, hodíte do automatu pár čtvrtáků a můžete pár hodin stát. V rezidenčních čtvrtích se zase víc orientujete podle dne a času. Každý den totiž dochází k čištění silnic, přestože to není vůbec vidět. Na většině ulic je tedy napsáno, že tam můžete stát kdykoliv kromě Po-Pá od 7-9 AM, nebo kdykoliv kromě úterý a čtvrtka od 10 am do 1 pm, nebo cokoliv takového. Pokud jedete na týden dovolenou, a nebudete mít možnost auto každý den chodit přeparkovávat, jste bez šance.
Další pozor si musíte dát na hydranty, nesmíte stát 15 stop před i za ním. A jsou všude. Taky si musíte dát pozor, abyste nestáli u rampy pro vozíčkáře. Ty nejsou nijak značené, na žluté čáry se tu taky nehraje, takže si musíte dávat pozor. Vzhledem k tomu, že ale vypadají jen jako lehce snížený chodník, je šance, že si jich nevšimnete – mně se to povedlo a do dvaceti minut (v 1 ráno!) jsem měl za stěračem ticket. Na krásných 165 dollarů.

– parkování se týká i zvláštní tolerance k obouchávání nárazníků. Každé slušnější auto má vzadu gumový chránič na nárazník. Vypadá to hrozně, ale funguje to

 

 

– čerpací stanice jsou také výzvou. Nejdřív totiž platíte, přímo u stojanu, a pak teprve tankujete. Spousta stojanů vám ale mezinárodní kartu nevezme, protože musíte zadávat váš ZIP kód. Takže jdete dovnitř, do budovy stanice, kde nahlásíte číslo stojanu a kolik na něj chcete nabít peněz – tak se dá platit i cash. Já ale vždycky vychytal zcela dementní obsluhu s neschopností prohodit jediné anglické slovo.
Tento systém navíc znamená, že nelze natankovat plnou nádrž! Prostě se tomu musíte přiblížit odhadem, kolik galonu se vám dovnitř vejde a podle toho spočítat, kolik peněz do stojanu nacpete. U vašeho auta to nevadí, ale auta z půjčoven musíte vracet s plnou nádrží…

– jak je to s mýtným na dálnici? Někde je, nekde ne. Většinou se mu můžete v pohodě vyhnout – třeba z NY do Bostonu vedou dvě stejně dlouhé a stejně kvalitní dálnice – jedna zdarma, druhá placená, volba je na vás. Každopádně je dobré mít v autě vždy rezervu několika čtvrťáků!

– kvalita silnic je většinou celkem dobrá, ale když potkáte díru, tak je to opravdu díra, že do ní spadne i autobus. V ČR jich je mnohem víc, ale zase nejsou tak dramatické, v NY je to víc o kvalitě než kvantitě :)


Michal je původní zakladatel Revheada a tak se stará i o chod webu. Živí ho marketing, ale životní láskou jsou pořád auta. Nemá rád regulace a o to víc v silniční dopravě. Protože je konzerva, tak rád řadí manuálem a preferuje atmosféry s šesti válci a pohonem vzadu - proto jsou jeho srdcovkou starší BMW a Porsche.

Další příspěvky